III. ÚS 112/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného advokátem JUDr. V. K., t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Návrhem podaným Ústavnímu soudu České republiky se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 8 C 681/91 ze dne 8. 4. 1992 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 1993, sp. zn. 12 Co 507/92. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 4. 1992, sp. zn. 8 C 681/91, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu a určeno, že byt, sestávající ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství, bude nadále v nájmu navrhovatelky, jako členky R. s tím, že právo nájmu odpůrce k předmětnému bytu zanikne dnem vykonatelnosti rozhodnutí příslušného orgánu o přidělení náhradního bytu. Dále soud uložil odpůrci povinnost z bytu se vystěhovat do 15 dnů poté, co mu bude zajištěn náhradní byt a povinnost zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení Kč 1.450,-- do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odpůrce odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který dne 12. 5. 1993 rozsudek potvrdil a odpůrci uložil zaplatit navrhovatelce náklady odvolacího řízení v částce 690,-- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Navrhovatel, zastoupený advokátem, podal ve lhůtě, stanovené v § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. stížnost Ústavnímu soudu České republiky. Uvedl, že soudy obou stupňů svými rozhodnutími, výše označenými, porušily ustanovení § 705 odst. 3 o. z., podle něhož při rozhodování o dalším nájmu bytu soud vezme zřetel mj. na stanovisko pronajímatele, přičemž soudy si toto stanovisko nevyžádaly. Postupem soudů došlo k porušení zásady materiální pravdy, zakotvené v § 6 o. s. ř. a tím k porušení zásady zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníka a k nerespektování čl. 4 Ústavy. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Okresního soudu, Brno-venkov, sp. zn. 8 C 681/91 a Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 507/92, jsou v souladu s ustanovením § 705 odst. 2, věta druhá a odst. 3 o. z. s ustanovením § 6 a § 132 o. s. ř ., dle nichž soudy pro spolehlivé zjištění skutečností prováděly důkazy a tyto hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, nutno stížnost navrhovatele považovat za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. je dán důvod pro její odmítnutí, když nebylo zjištěno porušení základních práv a svobod navrhovatele, jak to má na mysli ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně, 19. 1.1994 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj