III. ÚS 153/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky P.H., zastoupené advokátem JUDr. Z.S., o návrhu, označeném jako ústavní stížnost do usnesení ze dne 26. 7. 1994, čj. Tz 37/92-192, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Návrh, podaný Ústavnímu soudu České republiky dne 6. října 1994, označil zástupce navrhovatelky jako ústavní stížnost do usnesení ze dne 26. července 1994, č.j. Tz 37/92-192. Navrhl, aby byl zrušen jako protiústavní zákon č. 33/1945 Sb. ze dne 25. března 1948 a rozsudek Mimořádného lidového soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. listopadu 1948, sp. zn. Ls 86/46 s tím, že jím byl porušen zákon v ustanovení § 3 a 258 tr. ř. z roku 1873 ve vztahu k ustanovení § 3 odst. 1 a § 11 retribučního zákona, a to v neprospěch otce navrhovatelky F.N. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Z obsahu návrhu ze dne 4. října 1994, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 1994, sp. zn. Tz 37/92, bylo nepochybně zjištěno, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení před Vrchním soudem v Praze ve věci sp. zn. Tz 37/92, stejně tak nebyla účastnicí řízení před Mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti, vedeném pod sp. zn. Ls 86/46, a těmito rozhodnutími tak nedošlo k zásahu do jejích práv a svobod. Pro uvedená zjištění, znění § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, jde-li o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení může být podán spolu s ústavní stížností, když jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, k tomu, že stížnost navrhovatelky byla odmítnuta po zjištění, že byla podána osobou zjevně neoprávněnou, byl odmítnut také návrh na zrušení zákona č. 33/1948 Sb., a to ve smyslu § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 9. 11. 1994 Pavel Holländer soudce zpravodaj