Sp. zn. III. ÚS 37/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele V. H., zastoupeného advokátem JUDr. V. P., t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Dne 3.3.1994 bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno podání navrhovatele, v němž se tento domáhá ochrany práva vlastnického z hlediska čl. 11 Listiny základních práv a svobod, které mělo být porušeno pravomocnými rozsudky Krajského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 294/93 ze dne 27.7.1993 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 10 C 813/92 ze dne 22.2.1993. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.). V předmětné záležitosti bylo posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Jak plyne ze spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 10 C 813/92, rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 294/93 byl oběma účastníkům řízení doručen dne 24.8.1993 a tímto dnem nabyl zmíněný rozsudek také právní moci. Lhůta pro podání ústavní stížnosti potom počíná běžet dnem právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tedy dne 24.8.1993 a posledním dnem této lhůty byl tedy den 22.10.1993. Zmíněný návrh však byl podán k přepravě dne 1.3.1994 a byl tedy podán opožděně. K argumentu navrhovatele, že teprve nálezem Ústavního soudu č. 14/94 Sb. byl vytvořen právní stav, který mu umožňuje domáhat se úspěšně svých práv nutno uvést, že citovaný nález Ústavního soudu je významný z hlediska hmotně právního pro meritorní posuzování věci samé. Z hlediska řízení před Ústavním soudem je však podle čl. 88 odst. 1, 2 Ústavy ČR rozhodující zákon č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu, který stanoví podmínky pro řízení před Ústavním soudem ČR a na těchto podmínkách výše citovaný nález nic nemění. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu ČR než podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb. návrh odmítnout, protože byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 14. dubna 1994 JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu