III. ÚS 45/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl dne 5. května 1994 ve věci ústavní stížnosti pana G. W., proti Krajskému soudu v Ostravě a Vrchnímu soudu v Praze mimo ústní jednání předsedou senátu JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Podáním ze dne 26. 2. t. r. podal stěžovatel, údajně prostřednictvím svého advokáta, stížnost proti rozhodnutím obecných soudů (míní se tím zřejmě rozsudky Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 2 T 100/92, ze dne 15. 10. 1993 a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 To 244/93,, ze dne 15. 2. 1994) s tím, že před soudy obou stupňů "nebylo využito všech prostředků k dokázání jeho viny či neviny", čímž měl zřejmě na mysli, že obecné soudy v jeho trestní věci nepostupovaly ve shodě s ústavními předpisy, zejména pak ve shodě s čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ke svému podání připojil jím nepodepsaný formulář plné moci udělené advokátovi Mgr. V. E. Protože jeho podání nesplňovalo náležitosti zákonem pro ústavní stížnost předepsané (§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1a, patrně odst. 2, odst. 4 zák. č. 182/93 Sb.), byl pod upozorněním na ust. § 43 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/93 Sb. obhájce stěžovatele vyzván k odstranění formálních vad, k čemuž mu byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů. Tato výzva byla obhájci doručena podle údajů na doručence dne 25. 3. 1994, takže lhůta v této výzvě skončila dnem 25. 4. t. r. Vzhledem k tomu, že v takto stanovené lhůtě k odstranění vad podání stěžovatelem nedošlo, nezbylo než ve věci rozhodnout, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno (§ 43 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/93 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.). V Brně dne 5. 5. 1994 JUDr. Vlastimil Ševčík předseda senátu ÚS ČR