III. ÚS 6/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele F. M., zastoupeného advokátem JUDr. E. B., o návrhu ze dne 10. 1. 1994, na přezkoumání rozhodnutí soudů, t a k t o : Návrh se o d m í t á . Od ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem ze dne 10. ledna 1994 domáhal přezkoumání postupu a rozhodnutí soudů v řízení, v němž uplatnil nárok na vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb. Podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud České republiky z předloženého spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 5 C 266/92 shledal, že rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře, č. j. 5 C 266/92-21, ze dne 27. 11. 1992, byl potvrzen Krajským soudem v Praze, rozsudkem sp. zn. 13 Co 77/93 ze dne 22. 3. 1993, a ten nabyl právní moci dnem jeho doručení zástupcům účastníků, tj. 26. 5. 1993. Dovolání navrhovatele bylo Vrchním soudem v Praze jako opožděné odmítnuto usnesením ze dne 26. 10. 1993. S ohledem na uvedená zjištění Ústavní soud ČR návrh ze dne 10. 1. 1994 jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, když navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytl, podal-li dovolání k Vrchnímu soudu v Praze opožděně. Je třeba uvést, že pokud by dovolání v dané věci nebylo přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), pak návrh k Ústavnímu soudu ČR ze dne 10. ledna 1994 byl podán opožděně, po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., a odmítnutí návrhu Ústavním soudem ČR by bylo v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 2. 3. 1994 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj