IV. ÚS 120/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele ing. V.P., t a k t o : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud obdržel dne 16. 8. 1994 podání navrhovatele označené jako "žádost na přezkoumání 1) správného výkladu a uplatnění dekretu prezidenta v případě odsouzení otce V.P., včetně jeho retroaktivní účinnosti, 2) ústavnosti dekretů prezidenta a jejich uplatňování v souladu s mezinárodními úmluvami a právem". K tomuto podání byla přiložena kopie rozsudku Mimořádného lidového soudu v Praze ze dne 4. 10. 1946, čj. Ls I 1101/46, z něhož plyne, že V.P. byl uvedeným rozsudkem uznán vinným zločinem proti státu podle § 3 odst. 1 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 6. 1945 číslo 16. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 74 citovaného zákona může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo Mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. I kdyby bylo možno podání navrhovatele - které nemá náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu pro návrh na zahájení řízení - považovat za ústavní stížnost, nelze navrhovatele považovat za osobu oprávněnou k jejímu podání, a to s ohledem na to, že je synem odsouzeného V.P., a nebyl tedy on sám účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Protože pak ve smyslu ustanovení § 74 citovaného zákona může fyzická osoba podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu pouze spolu s ústavní stížností, je třeba v daném případě navrhovatele také považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení kteréhokoliv z dekretů prezidenta. Byl proto z uvedených důvodů jeho návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., aniž by byl navrhovatel soudem vyzýván k odstranění formálních vad jeho podání. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 1994 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj