IV. ÚS 32/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. března 1994 ve věci ústavní stížnosti J. M., proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z 18. 2. 1992, sp. zn. 1 T 151/92 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 1993, sp. zn. 6 To 38/93, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížnost jsou podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. O takovou oprávněnou osobu v projednávané věci nejde, neboť stěžovatelovo podání se týká odsouzení jeho syna R. M. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podanou zjevně neoprávněnou osobou odmítnout (§ 43 odst. 1 písm. d zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu). Pokud jde o zbývající tvrzení uvedená v podáních z 21. 2. 1994, 23. 2. 1994 a 23. 2. 1994, je z jejich obsahu zjevné, že nejsou návrhem na zahájení řízení ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Ústavní soud proto v tomto směru stěžovatelova podání odložil (§ 41 písm. a zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu). Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 30. března 1994 doc. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj