IV. ÚS 61/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti G. S., ze dne 21. 4. 1994, proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 342/93 ze dne 8. 11. 1993, t a k t o : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Podáním ze dne 21. 4. 1994 se obrátila stěžovatelka na Ústavní soud. Toto podání, přes jeho nedostatky, považoval soud za ústavní stížnost podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Stěžovatelka byla vyzvána k odstranění vad návrhu a dále k tomu, aby si zajistila kvalifikované právní zastoupení ve smyslu § 30 citovaného zákona. Současně Ústavní soud vyzval Městský soud v Praze, aby sdělil, kdy rozsudek napadený ústavní stížností nabyl právní moci. Ze zprávy, kterou obdržel Ústavní soud dne 22. 6. 1994, vyplývá, že rozsudek, sp. zn. 22 Co 342/93 ze dne 8. 11. 1993, nabyl právní moci dne 30. 12. 1993. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto posledním prostředkem nepochybně byl výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze. Pokud tento rozsudek nabyl právní moci 30. 12. 1993, je nesporné, že návrh na jeho zrušení byl podán opožděně. Vzhledem k této skutečnosti nezbylo soudci zpravodaji, než aby návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl, a to bez jednání a bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj V Brně 23. června 1994