Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.D., zastoupeného advokátem JUDr. A.P., o ústavní stížnosti na rozsudek Vrchního soudu v Praze, takto : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cao 171/94, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 27 Ca 298/92, a v souvislosti s tím i přílohy nařízení vlády č. 174/1991 Sb. Dle tvrzení navrhovatele stanovením výše důchodu ČSSZ dle nař. vlády č . 174/1991 Sb. nebyla napravena křivda, která se mu stala v letech minulých, neboť uvedený předpis nebyl správně aplikován a celý postup byl tak v rozporu s ustanoveními zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Po přezkoumání návrhu soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne 5. 10. 1994, zatímco navrhovatel zaslal Ústavnímu soudu návrh až dne 12. 5. 1995. Z uvedeného je zřejmé, že zde nebyla splněna podmínka ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., který stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje - v tomto případě je posledním prostředkem rozsudek Vrchního soudu v Praze. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že zde nebyla dodržena zákonem stanovená 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, byly tedy splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm.. b) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 1995 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR