I. ÚS 195/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele P.S., o ústavní stížnosti na postup vyšetřovatele Policie ČR, takto: Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal přezkoumání postupu vyšetřovatele Policie ČR, který vyšetřoval jeho trestnou činnost. Navrhovatel byl obviněn z trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona, přičemž při vyšetřování této trestné činnosti vyšetřovatel dle tvrzení navrhovatele neprovedl všechny navrhované důkazy vedoucí k. obhajobě navrhovatele, čímž porušil ustanovení trestního řádu o provádění dokazování v trestním řízení. Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. stanoví. Z návrhu nebylo patrno, které základní právo nebo svoboda navrhovatele byly porušeny, a jakým jednáním orgánu veřejné moci k tomu došlo (§ 72 odst. 1 písm. a) cit. zák.), návrh neobsahoval označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, ani 2 něj nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá a návrh nebyl předložen v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 1 cit. zák.), z návrhu nebylo patrno, zda navrhovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, 1 I. ÚS 195/94 které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), k návrhu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.) a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák.). Na základě uvedených skutečností soud o tomto navrhovatele vyrozuměl a určil mu lhůtu k odstranění nedostatků návrhu zároveň s poučením o všech jeho náležitostech dle zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené neodstranil, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 4. května 1995 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR 2