I. ÚS 89/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti D K., zastoupeného komerčním právníkem JUDr. J.E., o zrušení "Zásad Ministerstva zemědělství ČR a Ministerstva financí ČR pro poskytování dotací a návratných výpomocí právnickým a fyzickým osobám v agrokomplexu, lesním a vodním hospodářství pro léta 1994 a 1995", t a k t o Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se návrhem ze dne 4. 3. 1995, který Ústavní soud obdržel dne 27. 4. 1995, domáhal zrušení v záhlaví uvedených "Zásad" a zákazu, aby Ministerstvo zemědělství ČR "pokračovalo v porušování ústavních práv a svobod". Ústavní stížnost stěžovatel podal ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. I. ÚS 89/95 Tutéž stížnost již projednával Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 50/95, kdy ji usnesením ze dne 4. 4. 1995 odmítl z důvodu neodstranění vad návrhu ve stanovené lhůtě. Soudce zpravodaj posuzoval ústavní stížnost z obou hledisek, které stěžovatel v návrhu uvádí. V prvé řadě stěžovatel předkládá k úvaze otázku, zda "Zásady" jsou skutečně právním předpisem (podzákonnou právní normou), napadá jejich vydání Ministerstvem zemědělství České republiky a poukazuje na to, že pokud by šlo o právní předpis, musely by být tyto "Zásady" vyhlášeny ve Sbírce zákonů, což se nestalo. Uvedená stěžovatelova úvaha je v zásadě správná. Podle § 2 zákona č. 545/1992 o Sbírce zákonů České republiky se ve Sbírce zákonů vyhlašují uveřejněním plného znění: a) ústavní a jiné zákony ČNR a zákonná opatření předsednictva ČNR (pozn. Podle čl. 106 odst. 1 Ústavy se ČNR stala Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996), b) rozhodnutí ústavního soudu České republiky v případech, kdy tak stanoví zákon, c) nařízení vlády České republiky, d) právní předpisy ústředních orgánů SS; tyto právní předpisy se označují názvem "vyhláška", e) sdělení a oznámení v případech, kdy tak stanoví zákon, f) opatření státní banky v případech, kdy tak stanoví zákon. Je zřejmé, že pod žádné z těch ustanovení nelze "Zásady" subsumovat. Proto nejde o právní předpis ve smyslu § 2 zákona č. 545/1992 Sb. Tato skutečnost však z procesního hlediska ve prospěch stěžovatele nesvědčí. Jestliže uvedené "Zásady" právním předpisem 2 I. ÚS 89/95 nejsou, je případný návrh na jejich zrušení - jako právního předpisu - zjevně neopodstatněný. Takový návrh je třeba podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že návrh na zrušení uvedených "Zásad" by bylo nutno odmítnout i tehdy, jestliže by byly kvalifikovány jako právní předpis. Návrh na zrušení právního předpisu totiž může podat pouze subjekt uvedený v § 64 zákona č. 182/1993 Sb. Takovým subjektem však stěžovatel není, takže by šlo o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. 1 písm. d) cit. zákona). V druhé řadě bylo třeba posoudit, zda nelze napadené "Zásady" považovat za pravomocné rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel s odvoláním na toto ustanovení ústavní stížnost podal a jako zásah orgánu veřejné moci také napadené "Zásady" charakterizoval. Na tuto otázku je nutno odpovědět záporně. Samy napadené "Zásady" totiž předpokládají, že o žádosti o dotaci (návratnou finanční výpomoc) rozhodne Ministerstvo zemědělství ČR a že i smlouva o přiznání dotace bude uzavírána na Ministerstvu zemědělství ČR (část D, body 8., 9. "Zásad"). "Zásady" samy tedy charakter rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci podle citovaného § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nemají. Pokud stěžovatel pod bodem I. ústavní stížnosti uvedl, že jeho žádost o "intervenční nákup pšenice" ředitel ÚO Ministerstva zemědělství České republiky zamítl, bylo toto tvrzení nesprávné. To je zřejmé i ze sdělení předsedy D K., ing. V.Š. (bez data), podle něhož žádost D K., nebyla příslušným ředitelem ÚO toliko doporučena, takže nešlo o vlastní rozhodnutí o žádosti zemědělského družstva. I. ÚS 89/95 Za této situace dospívá Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána předčasně. Tuto skutečnost mohl ostatně stěžovatel vyvodit i z průběhu projednávání téhož návrhu vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 50/95, neboť již tehdy byl vyzván k tomu, aby předložil rozhodnutí, jímž byla jeho žádost o intervenční nákup pšenice zamítnuta. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou v souzené věci splněny, což se vzhledem k předčasně podané stížnosti týká i návrhu, aby ústavní soud zakázal Ministerstvu zemědělství ČR pokračovat v porušování ústavních práv a svobod stěžovatele. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl (§ 72 odst. 3 citovaného zákona). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. října 1995 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj 4