I. ÚS 90/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky A.L., o ústavní stížnosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, takto: Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 1995, sp. zn. 3 Cao 22/95, jimž byl zamítnut návrh navrhovatelky na úpravu jejího invalidního důchodu dle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. stanoví. Z návrhu nebylo patrno, které základní právo nebo svoboda navrhovatelky bylo porušeno (§ 72 cit. zák.). Dále nebylo jasně patrno, které věci se týká a co sleduje, nebyly označeny důkazy, jichž se navrhovatelka dovolává a nebyl předložen v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 cit. zák.). Dále k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 cit. zák.), a konečně navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem, komerčním právníkem, ani notářem (§ 30 cit. zák.). Na základě uvedených skutečností soud o vadách návrhu navrhovatelku vyrozuměl a stanovil jí lhůtu k odstranění vytčených nedostatků. 1 Vzhledem k tomu, že navrhovatelka ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranila, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák. o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 18. srpna 1995 prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR