II. ÚS 163/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti podané Ing. P.N., zastoupeným advokátem Mgr. T.H., za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Pozemkového úřadu O.ú. P., jako vedlejšího účastníka řízení, proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 177/94, ze dne 20. 9. 1994, a o návrhu na změnu ustanovení 250f o. s. .ř., mimo ústní jednání, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Dne 15.6. 1995 se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 177/94, ze dne 20. 9. 1994, Ing. P.N., zastoupený advokátem Mgr. T.H. Svou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Pozemkového úřadu O.ú.P., č.j. Pú-R-220/91/I.-78/94/BE. Dále svým návrhem požadoval zrušení části ustanovení § 250f o. s. ř. Navrhovatel však nepostupoval v souladu s ustanovením § 74 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve smyslu ustanovení 1 II. ÚS 163/95 § 34 odst. 1 in fine téhož zákona a nepředložil ústavnímu soudu kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud z předložených písemností zjistil, že ústavní stížnost téhož obsahu podaná týmž navrhovatelem již byla ústavním soudem posuzována pod sp. zn. I. ÚS 85/95. Totéž platí o návrhu na přezkoumání ústavnosti části ustanovení § 250f o. s. ř. Řízení bylo v této věci zastaveno, neboť navrhovatel vzal svůj návrh ze dne 5. 4. 1995 zpět svým podáním ze dne 5. 2.1995. Z vlastní úřední činnosti (§ 49 odst. 2 zákona o ústavním soudu) byl Ústavnímu soudu znám obsah rozhodnutí Městského soudu v Praze, které bylo napadeno ústavní stížností. Městský soud v Praze sice svým pravomocným rozsudkem, sp. zn. 28 Ca 177/94, ze dne 20. 9. 1994, zrušil rozhodnutí Pozemkového úřadu O.ú. P., č.j. PÚ-R-220/91/I-78/94/BE, věc však byla "vrácena žalovanému k dalšímu řízení." Z tohoto důvodu je podání ústavní stížnosti nepřípustné. Řízení pokračuje před Pozemkovým úřadem O.ú. P., a teprve po jeho ukončení pravomocným rozhodnutím po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, bude možno podat ústavní stížnost. Proto již Ústavní soud dále nezkoumal, zda byly splněny podmínky ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu. Ze stejného důvodu nezkoumal splnění dalších formálních náležitostí návrhu či opodstatněnost ústavní stížnosti, popř. návrhu na přezkoumání ustanovení § 250f o. s. ř. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Městský soud v Praze sice pravomocně rozhodl, avšak řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovateli jsou proto k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti 2 II. ÚS 163/95 případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí, pokud by vzešlo z dalšího řízení ve věci samé. Do probíhajícího řízení však může Ústavní soud zasáhnout pouze v případě splnění podmínek ustanovení § 75 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Podle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 1995 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR 3