Sp. zn. II. ÚS 62/94 1 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem v právní věci návrhu stěžovatele JUDr. R. J. Ch., o podání ze dne 18. dubna 1994, došlém Ústavnímu soudu dne 26. dubna 1994, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním datovaným dnem 18. dubna 1994 a označeným jako "žaloba proti porušení lidských práv a podání návrhu na doplnění zákona." Ve svém podání se domáhal zrušení některých ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jeho doplnění a restituce a odškodnění jeho věcných a dědických práv ve výši nejméně 50 miliónů USD. Protože stěžovatelovo podání nesplňovalo základní požadavky na návrh k Ústavnímu soudu podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl stěžovatel dne 22. června 1994 vyzván k jejich odstranění. Ve své odpovědi na výzvu však jen předložil další, byť věcně velmi podnětné úvahy na téma úpravy restitucí v České republice. 1 2 Nepodal však svou ústavní stížnost prostřednictvím advokáta, ani nedoložil své členství v ČAK, stejně jako nepředložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky jsou soudci Ústavního soudu při svém rozhodování vázáni rovněž zákonem o Ústavním soudu. Z toho vyplývá, že nemůže být přijat k dalšímu řízení návrh, který nesplňuje požadavky stanovené tímto zákonem pro návrhy k Ústavnímu soudu. Zákon o Ústavním soudu ukládá soudci zpravodaji, aby takové návrhy a linine odmítl. Žaloba stěžovatele z tohoto hlediska obsahuje celou řadu podnětů, které by bylo možno využít při hodnocení ústavnosti zákona č. 87/1991 Sb. V době podání návrhu stěžovatelem již bylo řízení v této věci zahájeno (Pl. ÚS 3/94). Návrh stěžovatele bylo proto nutno odmítnout v části požadující zrušení některých ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu již proto, že jeho přijetí bránila překážka litispendence, tj. věci zahájené podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Takový návrh je proto nepřípustný. Stěžovateli však nebylo možno přiznat postavení vedlejšího účastníka, neboť jej nebylo možno s ohledem na nedostatky jeho návrhu považovat za oprávněného navrhovatele. Dále soudci zpravodaji nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatel ve lhůtě k tomu určené neodstranil vady svého návrhu. Stejně tak bylo nutno tento návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť o návrhu na odškodnění a restituci rozhodují orgány určené zákonem č. 87/1991 Sb., nikoli Ústavní soud, který je povolán ke kontrole ústavnosti jejich rozhodování. Podle tohoto ustanovení soudce zpravodaj návrh odmítne, je-li k jeho projednání Ústavní soud nepříslušný. Ze stejného důvodu bylo nutno odmítnout návrh na do 2 3 plnění a změnu zákona č. 87/1991 Sb., neboť rovněž k tomu není Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR) příslušný. S ohledem na tyto okolnosti již soudce zpravodaj dále podání nezkoumal a nezbylo mu než rozhodnout, jak shora uvedeno. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 1995 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu 3