II ÚS 77/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.S., o návrhu, došlém Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1995, t a k t o: Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel ve svém návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1995, uvedl, že podává stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 1993, sp. zn. 1T9/91, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1994, sp. zn. 5To 1/94, neboť jimi došlo k porušení č1. 10 a čl. 90 Ústavy ČR a dále k porušení práv zaručených v čl. 1, č1. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, č1. 37 odst. 2, č1. 39 a čl. 40 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod, rovněž měla být porušena ustanovení § 1, § 2, § 214 a § 215 trestního řádu, stížnost byla podána i proti postupu ve věci podnětu stížnosti pro porušení zákona ze dne 25. 1. 1995. Stěžovatel požadoval, aby stížnost byla přijata dle ustanovení § 75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. a napadené rozsudky byly zrušeny. Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve II ÚS 77/95 lhůtě stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Prostředkem na ochranu práva, který má na mysli § 72 odst. 2 cit. Zákona, je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu. Stížnost pro porušení zákona je dle ustanovení § 266 trestního řádu oprávněn podat ministr spravedlnosti. Nejde tedy o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat stěžovatel a podnět ke stížnosti pro porušení zákona nelze za prostředek na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. považovat. Za této situace má Ústavní soud za to, že rozhodnutím o posledním opravném prostředku je rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5To 1/94, který nabyl s ohledem na ustanovení § 139 tr. ř. právní moci dne 24. 2. 1994, přičemž 60ti denní lhůta uplynula dne 25. 4. 1994, což znamená, že byl-li návrh navrhovatele podán k přepravě na poštu dne 7. 4. 1995, jde zjevně o návrh opožděný a proto byl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. nepřichází pojmově v úvahu, neboť v dané věci stěžovatel jednak vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje a navíc, jak bylo konstatováno shora, podnět ke stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová Brně dne 24. 4. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR 2