III. ÚS 102/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.V., t akt o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Podáním ze dne 17.5.1995 se navrhovatel domáhal zrušení ustanovení § 40 zákona č. 588/1992 Sb., a zákonů č. 337/1992 Sb. a 337/1993 Sb. s tím, že nerespektují občana jako rovnocenného partnera. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle č1. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, a konečně ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného 2 - III. ÚS 102/95 právního předpisu, a nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Z podání navrhovatele plyne, že se nejedná o ústavní stížnost jako takovou (za podmínek vymezených zákonem č. 182/1993 Sb.), ale o přímý návrh na zrušení uvedených zákonů bez dalšího. S ohledem na uvedené potom Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 8. června 1995 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR