III. ÚS 138/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele R.M., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel podanou ústavní stížností ze dne 26.5.1995 se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 10 Co 155/94 ze dne 10.5.1994, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17.12.1993, sp. zn. 8 C 655/93. Navrhovatel se domáhá toho, aby Ústavní soud ČR rozhodl, že Okresní soud v Olomouci je povinen mu uhradit částku 1.000.000,-- Kč, protože nerozhodl o jeho osvojení osvojitelem V.M., což je v současné době překážkou pro získání jeho majetku v rámci restitučních zákonů. Dále se navrhovatel domáhal urychleného vydání restituovaného majetku. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. 8 C 655/93, a z něho zjistil, že dne 19.4.1993 podal navrhovatel žalobu proti Okresnímu soudu v Olomouci a tou se domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě také z důvodu podjatosti soudců Okresního soudu v Olomouci a věc postoupil k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vsetíně. Ten také ve věci jednal a po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 17.12.1993 žalobu zamítl. Proti rozsudku podal navrhovatel odvolání, na jehož 2 - III. ÚS 138/95 základě jednal Krajský soud v Ostravě a ten rozsudkem ze dne 10.5.1994, čj. 10 Co 155/94-57, rozsudek okresního soudu potvrdil. Zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě potom nabyl právní moci dne 6.9.1994. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto prostředkem je v daném případě rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci jak již uvedeno dne 6.9.1994, přičemž ústavní stížnost byla podána dne 26.5.1995. Z uvedeného spisu Ústavní soud také zjistil, že ve věci restitučního nároku navrhovatele doposud příslušný pozemkový úřad nerozhodl. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak plyne z uvedeného spisu Okresního soudu ve Vsetíně, i ze stížnosti navrhovatele, je zřejmé, že v dané věci dosud probíhá řízení před pozemkovým úřadem a věc není tedy dosud skončena. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. b), f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť návrh byl podán jednak po lhůtě stanovené pro jeho podání a jednak je podaný návrh nepřípustný. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 1995 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu