Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:US:1995:3.US.203.95
Datum rozhodnutí06.12.1995
SoudUS
Spisová značkaIII.ÚS 203/95
Zdrojnalus.usoud.cz
Typ rozhodnutíUsnesení

Odůvodnění

III. ÚS 203/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatelů K.R., I.S., Z.R., S.C., všech zastoupených advokátkou JUDr. L.G., o návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. 18 Co 267/94, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994, sp. zn. 58 D 217/94, soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem mimo ústní jednání dne 6. 12. 1995, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Návrhem (doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 4. 8. 1995) a označeným jako ústavní stížnost, domáhali se navrhovatelé zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1995 (sp., zn. 18 Co 267/94), ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994 (sp. zn. 58 D 217/94); svůj návrh odůvodnili tak, že v řízení před obecnými soudy se domáhali dodatečného projednání dědictví po A.P., zemřelé 1 l III. ÚS 203/95 11. 2. 1946; usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994 (sp. zn. 58 D 217/94) potvrzeným usnesením Krajského soudu tamtéž ze dne 23. 3. 1995 (sp. zn. 18 Co 267/94) bylo však příslušné řízení zastaveno, neboť oba obecné soudy shodně dospěly k závěru, že o věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto a že novému projednání brání ust. § 159 odst. 3, § 167 odst. 2 o.s.ř. Toto pravomocné rozhodnutí obecného soudu pokládají stěžovatelé za rozporné jak se zákonem, tak i s ústavním pořádkem republiky a tvrdí, že jimi, zejména dříve označeným rozhodnutím odvolacího soudu, bylo porušeno jejich základní právo spočívající v ochraně vlastnictví tak, jak tato ústavní ochrana vyplývá z čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Návrh stěžovatelů nesplňuje zákonné podmínky pro jeho věcné projednání. Ústavní stížnost (§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.) lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného základního práva stěžovateli poskytuje (§ 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 58 D 217/94 (§ 42 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), který si Ústavní soud vyžádal, je patrno, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1995 (sp. zn. 18 Co 267/94), nabylo právní moci dne 25. 5. 1995; tímto dnem také počala běžet 60ti denní lhůta ve smyslu ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Řízení před Ústavním soudem je zahájeno návrhem (§ 27 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), a to dnem doručení takového návrhu Ústavnímu soudu ČR (§ 27 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). 2 III. ÚS 203/95 Návrh stěžovatelů, označený jako ústavní stížnost, byl doručen Ústavnímu soudu dne 4. 8. 1995, tedy v sedmdesátý druhý den poté, co příslušné rozhodnutí obecného soudu nabylo právní moci a tedy již po lhůtě zákonem stanovené k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.); o takto opožděném návrhu nebylo lze rozhodnout jinak, než odmítavým výrokem (§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 6. 12. 1995 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky