III. ÚS 225/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele F.H., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Dne 12.9.1995 obdržel Ústavní soud podání navrhovatele, ve kterém se tento domáhá zrušení § 43 odst. 3 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, s tím, že napadené ustanovení zákona je diskriminační. K uvedenému návrhu nutno uvést, že ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z dikce citovaného ustanovení tedy nutno dovodit, že ústavní stížnost může být podána. jen tehdy, tvrdí-li fyzická nebo právnická osoba, že individuálním aktem aplikace práva bylo porušeno její chráněné základní právo či svoboda. Teprve v souvislosti s takto uplatněnou ústavní stížností lze ve smyslu ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. podat i návrh na zrušení zákona, či jeho části, nebo jiného právního předpisu. Uvedený návrh za dané situace tedy nesměřuje proti pravomocnému - 2 - III. ÚS 225/95 rozhodnutí v řízení, jehož byly účastníkem, proti opatření, nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci. Z uvedeného návrhu je zřejmé, že směřuje ke zrušení části zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. K takovému postupu jsou ovšem ve smyslu ustanovení § 64 oprávněny pouze subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 1, 4, 5 zákona č. 182/1993 Sb. Navrhovatel takovým subjektem v daném případě zjevně není. Ze zjištěných skutečností tak jednoznačně plyne, že předmětem podané ústavní stížnosti není porušení základního práva, nebo svobody zaručené ústavním zákonem, nebo mezinárodní smlouvou, a to pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, a z toho případně plynoucí návrh na zrušení zákona, nebo jiného právního předpisu, jehož uplatněním mělo nastat předmětné porušení práva. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem potom Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh, který byl podán subjektem zjevně neoprávněným. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 27. září 1995 JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu