III. ÚS 38/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti paní PhDr. H.V., zastoupené advokátkou JUDr. A.B., proti Vrchnímu soudu v Praze, dne 16. 3. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu ČR dne 21. 2. 1995, brojí stěžovatelka proti rozhodnutí (usnesení) Vrchního soudu v Praze, a tomuto soudu vytýká, že odmítl její dovolání, ačkoli zde byly zákonné důvody ve smyslu 237 písm. f), příp. § 241 odst. 2 lit. c) o.s.ř.; má proto zato, že tímto svým rozhodnutím označený soud zasáhl do jejich ústavně zaručených práv, zejména těch, která vyplývají z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svoboda Domáhá se proto toho, aby napadené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její věci, vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 304/86, bylo 1 zrušeno a současně, aby také byla odložena vykonatelnost rozhodnutí soudu I. stupně. Z předloženého usnesení Vrchního soudu v Praze Ústavní soud ČR zjistil, že v obšírném odůvodnění tento soud vyložil, z jakých důvodů odvolání odmítl, přičemž je zapotřebí konstatovat, že toto odůvodnění zcela odpovídá jak procesním předpisům občanského soudního řádu, tak i ústavním kautelám České republiky. Ústavní soud ČR již vícekrát ve svých předchozích rozhodnutích vyložil, že se necítí být další přezkumnou instancí nad obecnými soudy a současně dovodil, za jakých podmínek se cítí oprávněn k ingerenci do rozhodovací činnosti obecných soudů (sr. kupř. rozhodnutí č. 5 a 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. I.), a proto postačí na tato předchozí rozhodnutí Ústavního soudu ČR odkázat. Vzhledem k tomu, že za vyložené situace ústavní stížnost nesplňuje podmínky pro její meritorní projednání, a že ani stěžovatelka sama blíže a podrobněji nerozvádí, v čem - z hlediska ústavně zaručených práv (mimo strohý odkaz na již shora citovaný článek Listiny základních práv a svobod) - měla být v těchto právech dotčena, nezbylo než o ní rozhodnout jako o návrhu zjevně neopodstatněném (§ 43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/1993 Sb.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 16. 3.1995 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu