III. ÚS 58/95-10 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.R., zastoupeného advokátkou JUDr. A.B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 7 To 312/94, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1994, č.j. 35 T 12/94-241, o odmítnutí žádosti o propuštění z vazby, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 7 To 312/94, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1994, č. j. 35 T 12/94-241, o odmítnutí žádosti o propuštění z vazby. Požaduje rovněž zrušení všech předchozích soudních rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby. III. ÚS 58/95-11 Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V posuzované věci je tímto rozhodnutím usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 7 To 312/94. Podle § 140 trestního řádu nabývá usnesení, vůči kterému se nepřipouští řádný opravný prostředek, právní moci vyhlášením, resp. pokud se nevyhlašuje, okamžikem, kdy bylo učiněno. Citované usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo tudíž právní moci dnem 14. prosince 1994. Jelikož ústavní stížnost byla podána dne 17. března 1995, nezbývá než konstatovat, že navrhovatelem nebyla dodržena lhůta, stanovená zákonem č. 182/1993 Sb. pro uplatnění ústavní stížnosti, čímž byl naplněn důvod jejího odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně 19. dubna 1995 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj