III. ÚS 61/95-3 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky Z.V., o návrhu ze dne 20. března 1995, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 24. března 1995, se navrhovatelka domáhala zrušení ustanovení § 230 občanského zákona. Návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, může být podán spolu s ústavní stížností, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis /§ 74 zákona č. 182/1993 Sb./. Z obsahu návrhu, označeného jako podnět ke zrušení ustanovení § 230 občanského zákoníku, bylo zjištěno, že navrhovatelka nepodala u Ústavního soudu České republiky ústavní stížnost ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) III. ÚS 61/95-4 zákona č. 182/1993 Sb. a ani ve svém podání ze dne 20. března 1995 netvrdí, že bylo pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Vzhledem k výše uvedenému není navrhovatelka oprávněna k podání návrhu na zrušení zákona dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., a proto, v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu ČR, byl návrh, podaný 24. března 1995 někým zjevně neoprávněným, odmítnut. Nutno dodat, že návrh je také zjevně neopodstatněný, když občanský zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 230, jehož zrušení se navrhovatelka domáhá, neobsahuje /obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 264/1992 Sb., ze dne 28. dubna 1992, § 44 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb./. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 11. dubna 1995 JUDr. Pavel Holänder soudce zpravodaj