Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky K.V., zastoupené advokátem JUDr. K.P., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka dne 17.6.1994 přípisem, který Ústavní soud ČR obdržel dne 20.6.1994, podala ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.1994, sp. zn. Tz 17/92. Citovaným usnesením byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná bývalým GP ČR podle § 266 trestního řádu, a to proti rozsudku bývalého Mimořádného lidového soudu v Kutné Hoře ze dne 30.12.1948, čj. Ls 393/48-7 ve prospěch obviněných A.K. a F.K. Právní moci uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nabylo vyhlášením v rámci konaného neveřejného zasedání dne 11.dubna 1994. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, a tato lhůta počíná dnem kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona). V dané věci je potom zmíněným rozhodnutím právě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. Tz 17/92 ze dne 11.4.1994. S ohledem na uvedené skutečnosti potom Ústavnímu soudu nezbylo, než podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.,návrh odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, a to aniž by se dále zabýval dalšími nedostatky podané ústavní stížnosti týkajícími se udělené plné moci právnímu zástupci navrhovatelky, když jejich případné odstranění by s ohledem na shora uvedené nemělo pro výsledek řízení o ústavní stížnosti podstatný význam. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 1995 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu