ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 38/95 USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu M.F., t a k t o Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud obdržel dne 17. 2. 1995 podání navrhovatele, které nesplňuje náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. pro návrh na zahájení řízení, a z jehož obsahu, jakož i z přiložených příloh, je patrno, že navrhovatel nesouhlasí s postupem a rozhodnutím Okresního soudu v Domažlicích, který rozsudkem, sp. zn. 5 C 48/93, ze dne 4. 5. 1993, zamítl žalobu navrhovatele na vyklizení nemovitosti. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze spisu Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. 5 C 48/93, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že rozsudek uvedeného soudu, čj. 5 C 48/93-19, ze dne 4. 5. 1993, proti němuž podal navrhovatel opravný prostředek, o kterém rozhodoval Krajský soud v Plzni usnesením, sp. zn. 11 Co 349/93, dne 22. 6. 1993, nabyl právní moci dnem 13. 7. 1993. Z uvedeného zjištění tedy plyne, že rozhodnutí, jehož přezkoumání se navrhovatel domáhá nabylo právní moci dnem 13. 7. 1993. Tímto dnem tedy navrhovateli počala běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, uvedená ve shora citovaném ustanovení. Jestliže tedy navrhovatel svůj návrh Ústavnímu soudu podal teprve dne 17. 2. 1995, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., a návrh navrhovatele proto musel být z uvedeného důvodu podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnut, aniž by soud navrhovatele vyzýval k odstranění formálních vad jeho podání. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 1. března 1995 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj