I. ÚS 2/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky E.V., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ČS., t a k t o : Návrh s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se svým návrhem domáhala přešetření postupu ČS., jímž jí byl přiznán starobní důchod ve výši, s níž ona nesouhlasí, a když se obrátila se žádostí o přezkoumání na Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak jí rovněž nevyhovělo. Ústavní soud ČR po přezkoumání návrhu dospěl k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti které zákon o Ústavním soudu ČR č. 182/1993 Sb. stanoví. Z ústavní stížnosti nebylo patrné, které základní právo nebo svoboda navrhovatelky byly porušeny a jakým jednáním státního orgánu k tomu došlo (§ 72 odst. 1 cit. zák.), z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatelka domáhá. Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 cit. zák.), dále nebylo zřejmé, že navrhovatelka dříve, než se obrátila na Ústavní soud, vyčerpala všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst.1 2 I. ÚS 2/96 cit. zák.), nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje - v tomto případě rozhodnutí Krajského soudu (§ 72 odst. 4 cit. zák.), a konečně navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák.). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud na uvedené nedostatky návrhu navrhovatelku upozornil a stanovil jí lhůtu k jejich odstranění. Navrhovatelka během lhůty požádala písemně Ústavní soud o její prodloužení z důvodu zajištění právního zástupce. Ústavní soud její žádosti vyhověl a prodloužil jí lhůtu o 15 dnů od doručení soudního přípisu. Navrhovatelka však ani v prodloužené lhůtě vady návrhu neodstranila, proto Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ČR, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. V Brně 16. dubna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR