I. ÚS 202/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů J.K., V.P., H.Š., P.P., P.R., J.H. a K.P., všichni zastoupeni JUDr. L.M., komerčním právníkem, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 8C 356/92, 8C 358/92 a 8C 359/92, potvrzených rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 8 Co 621/95 a 8 Co 622/95, t a k t o : Návrh s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé svým podáním ze dne 26. 8. 1995 namítali nezákonnost závěrů obecných soudů, pokud nevyhověly jejich žalobě na stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti dle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Navrhovatelé dovozují, že v jejich případě znárodnění majetku proběhlo v rozporu s platnou právní úpravou a splňuje podmínky ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 87/1991 Sb. Předmětem jejich 2 - I. ÚS 202/95 žalobního nároku bylo uplatnění práva na vydání znárodněného majetku pana J.K., a jeho dcery B.R., sestávajícího z JT v H., a JS v H. V závěru svého podání navrhují navrhovatelé i změnu § 3 zákona č. 87/1991 Sb. v tom směru, že osoba, které by vznikl nárok na náhradu za znárodněný majetek dle § 7 odst. 3 dekretu prezidenta republiky č. 100 ze dne 24. 10. 1945 ve znění zákona č. 114/1948 Sb., má postavení oprávněné osoby dle § 3 zákona č. 87/1991 Sb. a svá práva může uplatnit do 90 dnů ode dne publikace nálezu Ústavního soudu ČR. Návrh navrhovatelé ničím nedoložili, navíc byl podepsán komerčním právníkem JUDr. L.M., který v rubrice návrhu byl označen zástupcem účastníků, avšak žádná plná moc k návrhu připojena nebyla. Přípisem ze dne 18. 9. 1995 byli proto navrhovatelé vyzváni Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně poučeni, že pokud ve lhůtě 30 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jejich návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut. Výzva k odstranění vad podání byla prvému až šestému navrhovateli doručena 20. 9. 1995, sedmému navrhovateli a JUDr. L.M. pak 21. 9. 1995. Podáním ze dne 25. 10. 1995 zareagoval na tuto výzvu jenom JUDr. L.M., který pouze předložil plné moci, vystavené mu všemi sedmi navrhovateli. V textu svého podání poukázal na čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod bez bližšího zdůvodnění, v čem došlo k porušení tohoto článku Listiny ve vztahu k navrhovatelům. Zejména však nespecifikoval v obsahu své reakce na soudní výzvu blíže rozhodnutí obecných soudů a ani je k podání nepřiložil. V důsledku toho i nadále podání zůstalo nejasné a tedy vadné. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 22. 10. 1995, přičemž vzali na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad podání dle § 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., rozhodl Ústavní soud ČR v souladu s citovaným ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a řízení před ním tak, že jejich návrh odmítl. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné. V Brně 29. ledna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR