I. ÚS 217/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele M.Sch., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 2 T 6/93 ze dne 30. 6. 1993, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 To 70/93 ze dne 20. 1. 1994, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel svým podáním ze dne 17. 9. 1995 namítal nesprávnost závěrů obsažených v soudních rozhodnutích Krajského soudu v Plzni sp. zn. 2T 6/03 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 70/93 z téhož dne. Navrhovatel vytýká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zejména rozpor s trestním řádem konkrétně § 211 odst. 2 písm. a) a dále úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod konkrétně čl. 5, 6 a 13, neboť jeho trestní věc nebyla posouzena spravedlivě, protože nebyli předvoláni svědci obhajoby. V důsledku toho byl nespravedlivě odsouzen. Žádné bližší údaje o napadených rozhodnutích navrhovatel neuvedl, ani nepřipojil stejnopisy soudních rozhodnutí. Přípisem z 5. 10. 1995 byl navrhovatel vyzván Ústavním soudem k odstranění vad svého podání a současně byl poučen, že pokud 2 I. ÚS 217/95 ve lhůtě 30ti dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh podle § 43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Výzva k odstranění vad podání byla navrhovateli doručena dne 6. 10. 1995, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 6. 11. 1995. Po uplynutí stanovené lhůty zaslal navrhovatel podání ze 7. 11. 1995, kde pouze opětovně konstatoval, že se cítí nevinen a že doplní své podání ve lhůtě 21 dnů. I tato lhůta však uplynula marně. Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 6. 11. 1995, přičemž vzal na vědomí poučení ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle § 43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) shora citovaného zákona tak, že jeho návrh odmítl. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. V Brně 3. ledna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR