. I. ÚS 219/96 ČESKÁ REPUBLIKA Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele D.T., zastoupeného advokátem JUDr. L.M., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, sp. zn. 44-20440/96 ze dne 2. 7. 1996, ve spojení s rozhodnutím Okr.ú., č. j. 386/96-662-ZO-CS ze dne 5. 6. 1996, zároveň s návrhem na zrušení části zákona č. 18/1992 Sb., t a k t o : Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Okr.ú., č.j. 386/96-662-ZO-CS ze dne 5. 6. 1996, ve znění rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, , sp. zn. 44-20440/96 ze dne 2. 7. 1996. Okr.ú. zamítl žádost navrhovatele o odklad civilní služby a Ministerstvo práce a sociálních věcí toto rozhodnutí potvrdilo. Navrhovatel však s tímto nesouhlasil, neboť uváděl, že má vnitřní zábrany konat civilní službu stejně jako vojenskou, z jiných než ze zdravotních důvodů civilní služby být zproštěn nemůže, a proto také zároveň navrhl zrušení části § 11 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě. 1 I. ÚS 219/96 Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví. Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů a navrhovatel neuvedl, kterých důkazů se dovolává (§ 34 cit.zák.), a z rozhodnutí o odvolání nebylo zřejmé, kdy nabylo právní moci, tudíž soud nemohl posoudit, zda byla zachována zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti (ust. § 72 odst. 2 cit. zák.). Ústavní soud o uvedených nedostatcích navrhovatele vyrozuměl a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění. Stanovená lhůta uplynula 21. září 1996, zástupce navrhovatele až 30. září 1996 požádal O poshovění s tím, že zdržení způsobilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Uvedl, že všechny nedostatky odstraní, jakmile bude mít k dispozici potvrzení z Ministerstva práce a sociálních věcí. K odstranění uvedených nedostatků došlo až přípisem ze dne 8. října 1996, který byl odeslán dne 11. října 1996. Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil, ani v této lhůtě nepožádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. V Brně 29. října 1996 prof. JUDr. Vladimír Klokočka,DrSc. soudce Ústavního soudu CR 2