I. ÚS 249/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J.Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1995, sp. zn. 28 Ca 467/94, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů, t a k t o Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1995, sp. zn. 28 Ca 467/94, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí F.ř. v P., ze dne 20. 9. 1994, č.j. 386/11/94. Zároveň se domáhá zrušení ustanovení § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění z důvodu údajného porušení ústavně zaručeného základního práva podle čl. 2 odst. 3 Listiny, základních práv a svobod. Usnesením ze dne 10. 4. 1996, sp. zn. I. ÚS 249/95, bylo řízení o ústavní stížnosti podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. přerušeno a návrh na zrušení uvedeného zákonného ustanovení byl postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí. 1 I. ÚS 249/95 Dne 21. 5. 1996 vydalo plénum Ústavního soudu stanovisko, podle něhož smyslem a účelem § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupen, a to nezávisle na stupni právní kvalifikace účastníků řízení [§ 11 odst. 2 písm. g), § 23 cit. zákona]. Z toho plyne, že ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., které upravuje povinné zastoupení fyzických a právnických osob advokátem nebo notářem, se týká i fyzické osoby, která je sama advokátem. To se vztahuje i na návrhy, podané před 21. 5. 1996, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Dne 22. 8. 1996 Ústavní soud usnesením sp. zn. P1. ÚS 7/96 odmítl návrh na zrušení § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil vadu podání, spočívající v chybějícím zastoupení. Dne 20. 8. 1996 byl stěžovatel vyzván, aby si zajistil zastoupení advokátem s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud tak stěžovatel neučiní do 20 dnů od doručení této výzvy. Stěžovatel ve stanovené lhůtě tuto vadu neodstranil. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 4. října 1996 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj