II. ÚS 178/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele K.M., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.S., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 1995, č.j. 7 To 100/95, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 1995, č.j. Nt 104/93-81, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 1995 domáhá zrušení pravomocných usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 7 To 100/95, ze dne 24. 4. 1995 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. Nt 104/93-81, ze dne 22. 2. 1995, kterými byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 1 T 92/82, ze dne 5. 5. 1982. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 1995, sp. zn. 7 To 100/95, bylo učiněno v rámci rozhodování o opravném prostředku - stížnosti - proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. Nt 104/93-81, ze dne 22. 2. 1995 a s ohledem na to proti němu není přípustný řádný opravný prostředek. Nabylo tedy právní moci dnem vyhlášení, t.j. 24. 4. 1995. 1 II. ÚS 178/95 Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel ústavní stížnost, která byla podána na P., dne 26. 6. 1995. Podle ustanovení § 72 odst. 2 z. č.182/1.993 Sb., o ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě lhůta započala dne 24. dubna 1995 a posledním dnem k podání ústavní stížnosti byl den 22. červen 1995. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost navrhovatele nelze věcně projednat, neboť byla podána po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti. Dle § 43 odst. 1 písm. b) z. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnout. O náhradě nákladů zastoupení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 83, odst. 1, 2 z. č. 182/1993 Sb., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení - odmítnutí ústavní stížnosti - na náhradu nákladů zastoupení nemá právo. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. ledna 1996 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR 2