II. ÚS 84/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Mgr. R.V., zastoupeného advokátkou JUDr. S.H., o návrhu ze dne 15. 3. 1996, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se ve svém návrhu ze dne 15. 3. 1996, doručeném Ústavnímu soudu dne 18. 3. 1996, domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 1994, čj. 34 C 69/93-41, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 1995, čj. .1 Co 250/94-58, neboť jimi mělo dojít k porušení ústavně zaručeného práva a svobody na nedotknutelnost osoby, ochranu 1 II. ÚS 84/96 osobnosti a soudní ochranu. Současně namítal, že napadené rozhodnutí nemohlo být řádně doručeno jeho právnímu zástupci, neboť ten byl v den doručování, tj. 10. 1. 1996, mimo republiku. Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 34 C 69/93, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy, které předcházelo napadeným rozhodnutím, zastoupen JUDr. Z.K., jako obecným zmocněncem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, čj. 1 Co 250/94-58, ze dne 24. 10. 1995, byl adresován k doručení do vlastních rukou obecného zmocněnce JUDr. Z.K. K doručení zásilky došlo dne 10. 1. 1996. Z dotazu na JUDr. Z.K. Ústavní soud zjistil, že se jmenovaný v den doručování 10. 1. 1996 v cizině nezdržoval. Dle ustanovení § 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud při posuzování včasnosti návrhu navrhovatele vzal za den právní moci napadeného rozhodnutí datum uvedené v doložce právní moci, tj. 15.1.1996, neboť se námitka navrhovatele zpochybňující řádné doručení z důvodu pobytu jeho zástupce v zahraničí nepodařila prokázat. Vzhledem k uvedenému datu právní moci (15.1.1996) připadl poslední den 60ti denní lhůty na 14. 3. 1996. Protože navrhovatel svou ústavní stížnost podal na poštu k přepravě teprve následující den, tj. 15. 3. 1996, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. 2 II. ÚS 84/96 č. 182/1993 Sb., odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 17. 5. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR 3