ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 92/96 USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. 6. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti L.S., t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í: Soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. a), d) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené a podaný návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona ve smyslu § 64 odst. 1 písm.d) byl podán osobou zjevně neoprávněnou. Stěžovatel podal dne 28. 3. 1996 Ústavnímu soudu České republiky stížnost proti postupu Krajského soudu v českých Budějovicích. V další části návrhu uvedl, že je v současné době proti němu vedeno trestní řízení Krajským soudem v Českých Budějovicích - Tábor, které probíhá v souladu s trestním řádem. Vzhledem k tomu, že jemu za vinu kladena majetková trestná činnost, přichází v úvahu při klasifikaci způsobené škody použití § 89 odst. 14 trestního zákona. Toto ustanovení odkazuje na znění nařízení vlády č. 464/1991 Sb.a je v rozporu s nařízením vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě. 1 II. ÚS 92/96 Vzhledem k tomu, že pro účely trestního zákona byla stanovena nejnižší výše měsíční mzdy odchylně od výše mzdy pro oblast pracovněprávní, spatřuje navrhovatel v této skutečnosti porušení principu zákonnosti a článku 95 odst. 2 Ústavy ČR. Stěžovatel proto ve svém podání navrhuje zastavení trestního řízení v jeho věci a odstranění existujícího protiprávního stavu. Soudce zpravodaj zaslal navrhovateli písemné poučení o náležitostech podání ústavní stížnosti spolu s výzvou, aby vady návrhu odstranil a zajistil si kvalifikovaného právního zástupce ve lhůtě do 15 dnů od obdržení výzvy. Dne 30. 4. 1996, tedy po marně uplynuté lhůtě, obdržel soudce zpravodaj další přípis stěžovatele, který obsahoval i návrh na zrušení § 89 odst. 14 trestního zákona a požadavek na odstranění nesouladu mezi nařízením vlády č. 464/1991 Sb. a nařízením vlády č. 303/1995 Sb. Zároveň soudci zpravodaji sdělil, že o shora uvedených skutečnostech rovněž písemně informoval Parlament ČR a výbor petiční Poslanecké sněmovny ČR. Po lhůtě stanovené soudcem zpravodajem stěžovatel vady podání neodstranil a rovněž si nezajistil kvalifikovaného právního zástupce ve smyslu §§ 29 a 30 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. Podle § 64 odst. 1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb. je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR pouze ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že navrhovatel vady návrhu neodstranil, nelze podaný návrh považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 a 34 odst. 1,2 zákona č. 182/1993 Sb. Proto soudci zpravodaji nezbylo, než podání ve smyslu shora II. ÚS 92/96 uvedeného odůvodnění o d m í t n o u t . P o u č e n í : Proti rozhodnuti Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat. V Brně dne 24. 6. 1996 JUDr. Antonín Procházka soudce zpravodaj 3