' II. ÚS 93/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. S.S., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 719/93, ze dne 19. 9. 1995, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 719/93, ze dne 19. 9. 1995. Uvedeným rozhodnutím byl zamítnut návrh na obnovu řízení ze dne 7. 11. 1991 směřující proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87, kterými byl částečně zamítnut jeho návrh, a to ve výši 123.380,- Kčs z celkem požadovaných 138.026,- Kčs. K porušení základního práva stěžovatele na spravedlivé projednání věci mělo dojít v průběhu řízení, vedeného u Okresního soudu Brno - venkov, pod sp. zn. 8 C 223/86, ve kterém svým návrhem ze dne 19. 2. 1986 uplatnil vůči svému zaměstnavateli jako odpůrci nároky ve výši 138.026,- Kč celkem. Stěžovatel má za to, že okresní i odvolací soud nepřihlížely k jím navrženým důkazům a pominuly důkazy o nepravdivosti svědeckých výpovědí. Stěžovatel uvedl, že nápravy se domáhal prostřednictvím návrhů na obnovu řízení. Jeho prvý návrh na obnovu řízení ze dne 1 II. ÚS 93/96 6. 10. 1988 byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 8 C 176/88, ze dne 22. 12. 1988, zamítnut jako předčasný. Další návrh na obnovu řízení ze dne 6. 3. 1989 byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 7 C 339/91, ze dne 6. 11. 1991, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 48/92, ze dne 6. 8. 1993, zamítnut jako opožděný, ačkoliv právě z rozhodnutí o jeho prvém návrhu, sp. zn. 8 C 176/88, ze dne 22. 12. 1988, a dopisů předsedy krajského soudu ze dne 14. 2. 1991 a ze dne 13. 3. 1991 plynul opak, totiž že řízení ve věci 8 C 223/86, jehož obnovy se domáhal, dosud nenabylo právní moci. Dále namítal, že v usnesení krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, kterým bylo potvrzováno usnesení soudu prvého stupně, se uvádí, že mu byly dne 12. 6. 1986 doručeny znalecké posudky č. 78/91 a č. 26/89, ačkoliv mu nemohly být doručeny, neboť byly vypracovány 7. 3. 1991 a 10. 5. 1989 a z téhož důvodu je nemohl uvést ani v návrhu na obnovu ze dne 6. 3.1989. Konečně se stěžovatel domáhal nápravy třetím návrhem na obnovu řízení ze dne 7. 11. 1991. Řízení o tomto návrhu bylo zastaveno usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 16. 9. 1993, sp. zn. 4 C 1057/91, ve spojení s potvrzovacím usnesením krajského soudu ze dne 19. 9. 1995, sp. zn. 12 Co 719/93, a to s odkazem na předcházející návrh na obnovu řízení ze dne 6. 3. 1989. Vzhledem k tomu, že druhý návrh na obnovu řízení podal z opatrnosti z důvodu nejistoty ohledně právní moci rozhodnutí vydaného v řízení dle části třetí o.s.ř., sp. zn. 8 C 223/86, žádal Ústavní soud, aby uložil příslušnému soudu znovu projednat třetí návrh na obnovu řízení ze dne 7. 11. 1991. Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele včetně připojených spisů Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 8 C 223/86, 8 C 176/88, 7 C 339/91, 4 C 1057/91, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatel považuje za nespravedlivá rozhodnutí soudů ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 223/86, vedené u Okresního soudu Brno - venkov, kterým 2 II. ÚS 93/96 bylo zamítavě rozhodnuto o výši náhrady za technický projekt v částce 96.400,- Kčs a o nedoplatcích na mzdě za rok 1982 a 1983 v částce 26.980,- Kčs, tedy celkem o částce 123.380,- Kčs (tj. rozhodnutí okresního soudu ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozhodnutím krajského soudu ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87-41), a uvádí argumenty dokladující toto tvrzení. Dále namítá jednak rozpor mezi rozhodnutím Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 12. 1988, sp. zn. 8 C 176/88, a dopisy předsedy krajského soudu na jedné straně a rozhodnutím krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, na druhé straně ohledně právní moci rozhodnutí o částce 123.380,- Kčs ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 223/86 Okresního soudu Brno - venkov a dále rozpory ve vlastním rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, v nichž je mu přičítáno doručení znaleckých posudků 12. 6. 1986 a možnost jimi argumentovat v návrhu ze dne 6. 3. 1989, ačkoliv jde o posudky ze dne 7. 3. 1991 a 10. 5. 1989. Dále ve své ústavní stížnosti objasňuje důvody, které ho vedly k uplatnění několika návrhů na obnovu řízení v téže věci (sp. zn. 8 C 176/88; 7 C 339/91 a 4 C 1057/91). Naopak proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 719/93, ze dne 19. 9. 1995, napadenému ústavní stížností, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení o obnově, nic nenamítá a žádné porušení ústavně zaručeného práva tímto rozhodnutím nedovozuje. Toto napadené rozhodnutí potvrzovalo usnesení Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 4 C 1057/91, ze dne 16. 9. 1993, kterým bylo řízení o návrhu na obnovu ze dne 7. 11. 1991 zastaveno pro překážku věci zahájené, a to pro v mezidobí vzniklou překážku věci rozsouzené, kterou založilo rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, tj. ve věci 7 C 339/91. Protože však toto rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, čj. 12 Co 48/92-30, pod sp. zn. 7 C 339/91, nebylo napadeno předmětnou ústavní stížností jen nad její rámec, je možno k námitkám stěžovatele konstatovat, že za situace, kdy bylo krajským soudem částečně o návrhu na plnění (srov. návrh ve věci 8 C 223/86 na 138.026,- Kčs a rozhodnutí Okresního soudu Brno II. ÚS 93/96 venkov ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozhodnutím krajského soudu ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87-11, ohledně 123.380,- Kčs), dne 10. 7. 1987, pod čj. 12 Co 211/87-41, rozhodnuto a toto rozhodnutí bylo 25. 9. 1987 i doručeno, byl nesprávně usnesením Okresního soudu Brno - venkov dne 22. 12. 1988, pod sp. zn. 8 C 176/88, první návrh stěžovatele na obnovu směřující proti zamítavé části rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 10. 1988 zamítnut s tím, že dosud běží řízení ve věci 8 C 223/86. Ohledně namítaných rozporů vlastního ústavní stížností nenapadeného rozhodnutí, čj. 12 Co 48/92-30, pod sp. zn. 7 C 339/91, Ústavní soud uvádí, že bylo z uvedeného spisu 7 C 339/91 zjištěno datum doručení znaleckého posudku ze dne 10. 5. 1989 jako den 12. 6. 1989, což dále znamená, že jde o zjevnou chybu v psaní (1986 namísto 1989), opravitelnou soudem dle § 164 o.s.ř. kdykoliv. Podstatou neúspěšnosti tohoto druhého návrhu na obnovu, pokud jeho důvodem měly být důkazy znaleckými posudky, ale zůstává nikoliv, jak tvrdí stěžovatel, právní moc rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Brno pod sp. zn. 8 C 223/86, ale to, že o znaleckých posudcích se stěžovatel zmínil až ve svém odvolání, které soudu došlo 3. 1. 1992, ačkoliv mu byly doručeny dne 12. 6. 1989, pokud jde o posudek ze dne 10. 5. 1989, a dne 7. 6. 1991, pokud jde o posudek ze dne 7. 3. 1991, a se kterými byl navíc seznámen u jednání, které proběhlo u odvolacího soudu 11. 6. 1991, jestliže tedy byla 3 měsíční lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení zkoumána krajským soudem v těchto souvislostech, nelze v tomto směru nic tomuto ústavní stížností nenapadenému rozhodnutí vytknout. Naopak vadnost tohoto stížností nenapadeného rozhodnutí, a to i v poloze protiústavnosti, neboť státní moc lze vykonávat jen v mezích, případech a způsobem, který stanoví zákon, by byla lze spatřovat v tom, že bylo o návrhu na povolení obnovy ze dne 6. 3. 1989 pravomocně 6. 8. 1993, čj. 12 Co 48/92, zamítavě rozhodnuto, ačkoliv byl tento návrh vzat již dne 7. 11. 1991 stěžovatelem, pod sp. zn. 7 C 1057/91, zpět. Dlužno dodat, že tuto skutečnost nemohl zohlednit ani krajský soud, když vydával ústavní stížností napadené rozhodnutí ze dne 19. 9. 1995, 12 Co 719/93, neboť překážka věci rozsouzené nastupuje, 4 II. ÚS 93/96 aniž by byla podmíněna zákonností tohoto předcházejícího rozhodnutí. Jak již bylo konstatováno, napadenému rozhodnutí ze dne 19. 9. 1995, sp. zn. 12 Co 719/93, stěžovatel porušení ústavně zaručeného práva nevytýká, a protože ani z obsahu spisu 4 C 1057/91 nebylo zjištěno žádné porušení základního práva stěžovatele, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Ohledně rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, Ústavní soud z opatrnosti znovu uvádí, že nebylo předmětnou ústavní stížností ze dne 29. 3. 1996 napadeno a navíc s ohledem na lhůty obsažené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., již být napadeno nemůže, totéž platí i ohledně části rozhodnutí Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87-41, kterými byl zamítnut návrh navrhovatele na zaplacení 123.380,- Kčs, i ohledně usnesení Okresního soudu Brno venkov ze dne 22. 12. 1988, sp. zn. 8 C 176/88. Ze všech těchto důvodů nebyl ani stěžovatel vyzván k odstranění vady návrhu spočívající v nedostatku právního zastoupení (srov. § 41 písm. b) ve spojení s § 30 zák. č. 182/1993 Sb.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 14. 8. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR