III. ÚS 149/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana J.K., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 1995, sp. zn. 15 Co 697/94, mimo ústní jednání dne 10. 7. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto : Návrh se odmítá. Odůvodnění : Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 3. 6. 1996 a označeným jako ústavní stížnost, domáhal se stěžovatel zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 1995 (č. j. 15 Co 697/94). Svůj návrh stěžovatel odůvodnil tím, že Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž mu byla v jeho právní věci proti V., o částku l0 000 Kč uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím. V bližším odůvodnění své stížnosti stěžovatel poukázal na rozpor mezi napadeným rozsudkem a jinými rozhodnutími téhož soudu v obdobných věcech, v nichž bylo rozhodnuto způsobem přesně opačným; v tvrzené rozpornosti 1 III. ÚS 149/96 spatřuje stěžovatel porušení svého ústavně zaručeného základního práva plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť - dle jeho názoru - tento článek zaručuje účastníkovi soudního řízení právo na spravedlivé a jednotné soudní rozhodování. Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda ústavní stížnost splňuje zákonné podmínky pro to, aby mohla být jím projednána. Ústavní stížnost (§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.) lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného základního práva stěžovatele poskytuje (§ 72 odst. 1 citovaného zákona), a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 6. 1996 a stěžovatel jí brojí proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 Co 697/94, ze dne 11. 7. 1995, který však podle zjištění ústavního soudu (č. 1. 5 spisu) nabyl právní moci dne 9. 10. 1995. Tímto dnem také započala běžet 60 denní lhůta ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Řízení před Ústavním soudem je zahájeno dnem doručení návrhu k ústavnímu soudu ČR (§ 27 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). Návrh stěžovatele, označený jako ústavní stížnost, byl však doručen (viz výše) Ústavnímu soudu po uplynutí stanovené lhůty k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.); o takto opožděném návrhu nezbylo než rozhodnout odmítavým výrokem ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 10. 7. 1996 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu