III. ÚS 184/96-9 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů J.Z. a M.Z., zastoupených advokátem JUDr. P.R., o návrhu ze dne 3. července 1996, t a k t o : Návrh se odmítá. Odůvodnění : Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ČR 4. července 1996, se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z 26. dubna 1996, č.j. 6 C 116/95-49. Uvedli, že postup soudu považují za protiústavní, byli jím zkráceni na svých právech a svobodách, zejména na zásadě spravedlivého procesu. Navrhli, aby rozsudek Okresního soudu v Chrudimi byl zrušen, když soud postupoval v rozporu s Listinou základních práv a svobod, zejména s čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 38 odst. 2 a také s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle III. ÚS 184/96-10 čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným /§ 43 odst. 1 písm. d) cit. zákona./. Z obsahu návrhu a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z 26. dubna 1996, č. j. 6 C 116/95-49, předloženého navrhovateli Ústavnímu soudu ČR, bylo nepochybně prokázáno, že stěžovatelé nebyli účastníky řízení před Okresním soudem v Chrudimi, vedeným pod sp. zn. 6 C 116/95 ve věci určení otcovství A.Z. k H.B., z matky A.V. Žaloba H.B. směřovala proti opatrovníkovi v souladu s § 55 zákona o rodině, když domnělý otec 28. 8. 1958 zemřel. S ohledem na uvedená zjištění, na ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., byl návrh, podaný osobami zjevně neoprávněnými, odmítnut. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatelů, v němž poukazují na svůj zájem vstoupit do řízení o určení otcovství na straně žalovaného jako vedlejší účastníci, přičemž tak neučinili pouze proto, že Okresní soud v Chrudimi na dotaz jejich zástupce, zda H.B. v řízení o určení otcovství pokračuje či návrh vzala zpět, neodpověděl. Je třeba uvést, že pokud se právní zástupce stěžovatelů domníval, že soudce, jednající ve věci určení otcovství A.Z., zemřelého 28. 8.1958, zahájené k návrhu H.B., je povinen podat mu informaci o stavu řízení, pak při nečinnosti soudce měl využít práva k podání stížnosti v souladu s ustanovením § 26 a § 32 a násl. zák. č. 436/1991 Sb. Jelikož tak neučinil, jde o stížnost, je-li podána v tomto rozsahu, nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., když stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práv poskytuje. Závěrem je třeba uvést, že pro odmítnutí stížnosti již Ústavní soud netrval na odstranění vady plné moci, předložené právním zástupcem stěžovatelů, která neodpovídá ustanovení § 31 zák. č.182/1993 Sb. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 23. července 1996 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj 2