III. ÚS 264/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky R.M., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka R.M. podala dne 2.11.1995 Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, kterou žádá odstranění tvrdosti zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce. Podání stěžovatelky nesplňovalo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Z podání nebylo zejména patrno, které základní právo nebo svoboda zaručené Listinou základních práv a svobod nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k takovému porušení došlo. V podání dále nebyly označeny důkazy, jichž se stěžovatelka dovolává, a ani z něj nebylo patrno, čeho se domáhá. K podání nebyl připojen opis rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a podání samo vzbuzovalo pochybnosti, zda vůbec byly využity všechny možnosti, které jsou k dosažení jejích práv dány právními předpisy. Současně ve smyslu § 30 zák. č. 182/1993 Sb. neměla stěžovatelka právní zastoupení. - 2 - III. ÚS 264/95 Ústavní soud ČR stěžovatelku písemně vyzval ke zvážení všech okolností jejího případu a současně, pokud stěžovatelka využila všech možností daných právními předpisy k dosažení jejích práv, k odstranění vad podání. Výzva byla doručena dne 28.11.1995. Vzhledem k subjektivním okolnostem na straně stěžovatelky stanovil Ústavní soud lhůtu 30 dní k odstranění vad návrhu na zahájení řízení. Ve stanovené lhůtě, tj. do 28.12.1995 však stěžovatelka vady návrhu na zahájení řízení neodstranila. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout. P o u č e n í : Proti rozhodnutí ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 1996 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu