III. ÚS 85/96-11 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1/ P.R., a 2/ Z.F., zastoupených advokátkou JUDr. M.N., o návrhu ze dne 18. března 1996, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud ČR obdržel dne 19. března 1996 návrh, označený jako ústavní stížnost. Navrhovatelé se domáhali zrušení rozhodnutí, jimiž byl zamítnut jejich návrh na uložení povinnosti uzavřít s nimi dohodu o vydání stavební parcely č. 1681 v k. ú. J. Návrh odůvodnili tím, že soudy obou stupňů, tj. Okresní soud v Jičíně a Krajský soud v Hradci Králové, rozhodly v rozporu se zásadami ústavního pořádku České republiky, v rozporu s čl. 1 Ústavy a s čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, když správně nevyřešily klíčovou otázku, a to zda stavební úpravy bez stavebního 1. povolení mohou dát vzniknout nové stavbě ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích. Podle § 72 odst. 1 písm. a/ zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 cit. zákona). Návrh na zahájení řízení musí obsahovat mj. pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví zákon č. 182/1993 Sb. (§ 34 odst. 1, § 72 odst. 3). Návrh, podaný zástupkyní stěžovatelů, přes výzvu Ústavního soudu, doručenou jí 28. března 1996, nebyl doplněn tak, aby obsahoval náležitosti výše uvedené. Neobsahoval pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, neobsahoval ani údaj o tom, že navrhovatelé podali, a z jakého důvodu, dovolání k příslušnému soudu. Zástupkyně stěžovatelů pouze předložila novou plnou moc, když původní plná moc nesplňovala podmínky § 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., předložila Ústavnímu soudu rozhodnutí soudu s doložkou právní moci, odůvodnění návrhu však doplnila zcela nedostatečně, tedy vady návrhu ve lhůtě neodstranila. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a/ zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti 2 III. ÚS 85/96-13 účastníků usnesením návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 17. dubna 1996 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj