IV. ÚS 108/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti DŠ., zastoupeného likvidátorem M.N., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 38 Co 28/96, ze dne 29. 1. 1996, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 23. 10. 1995, čj. 7 C 826/94-139, o přerušení řízení, s tvrzením, které však nijak blíže nespecifikuje, že uvedeným rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho právo na rovné postavení před soudem podle čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a právo na ochranu jeho práv u nestranného soudu podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 7 C 826/94, který si připojil, že uvedený soud v řízení o návrzích 32 žalobců proti žalovaným 1) K., 2) DŠ., o určení neplatnosti kupních smluv, vydal dne 23. 10. 1995 usnesení, čj. 7 C 826/94-139, jímž uvedené řízení podle § 109 odst. 2 2 - IV. ÚS 108/96 písm.c) o.s.ř. přerušil, když zjistil, že u Okresního soudu v Hodoníně jsou vedena řízení o vydání majetkových podílů žalobců, v nichž bude muset uvedený soud vyřešit otázku, zda žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, či zákona č. 42/1992 Sb. Krajský soud v Brně, který se věcí zabýval z podnětu odvolání žalobců proti citovanému usnesení soudu I. stupně, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., přitom z dikce tohoto ustanovení je třeba dovodit, že je pouze na úvaze soudu, zda řízení přeruší, neboť zákon mu takovou povinnost neukládá (na rozdíl od případů, na něž se vztahuje ustanovení § 109 odst. 1 o.s.ř.). Za tohoto stavu pak rozhodujícím kritériem pro použití uvedeného ustanovení může být jen hospodárnost řízení, přitom podle odvolacího soudu právě opatření soudu I. stupně k hospodárnosti řízení nepřispěje, když pokračování v řízení by bylo vázáno na celkem 27 soudních sporů, probíhajících u Okresního soudu v Hodoníně, přičemž řada z nich byla zahájena až v roce 1995. Za této situace není reálné, že by došlo k zefektivnění tohoto řízení, když soud I. stupně si v tomto jediném řízení může otázku toho, zda žalobci mají či nemají nároky podle zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 42/1992 Sb., vyřešit sám. Ústavní stížnost není důvodná. Krajský soud v Brně v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí náležitě a zcela přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů nepovažuje v dané věci přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. za vhodné. Tímto svým rozhodnutím nijak z rámce ústavnosti nevybočil. Z obsahu připojeného spisu nebylo také zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by v řízení před krajským soudem došlo k porušení rovnosti účastníků řízení, případně, že by napadené rozhodnutí nebylo vydáno nestranným soudem. Samu skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu, které je navíc rozhodnutím procesní povahy, za zásah do jeho ústavně zaručených práv a svobod považovat nelze. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost jako zjevně - 3 - IV. ÚS 108/96 neopodstatněná odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm c) zákona č. 182/1993 Sb., aniž by Ústavní soud stěžovatele dále vyzýval k odstranění formálních vad jeho podání. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 1996 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj