IV. ÚS 155/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky. Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. července 1996 ve věci ústavní stížnosti J. a M.K., zastoupených advokátkou JUDr. I.B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 1996, c]. 19 Ca 42/95-21, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, zrušujícímu rozhodnutí O.ú. v R., ze dne 19. 12. 1994, čj. PÚ 6440/94-2015, o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemků, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, stěžovatelé uvádějí, že krajský soud považoval a priori za prokázáno, že k vyvlastnění došlo v souladu s tehdy platnými právními předpisy a z toho dovodil, že stěžovatelé chtějí zpochybňovat neplatnost právních předpisů z doby totality, případně neplatnost nebo neúčinnost, o ně se opírajících, právních úkonů a právních aktů. - 2 - IV. ÚS 155/96 Ve skutečnosti měl totiž krajský soud dát pokyn správnímu orgánu, jehož rozhodnutí přezkoumával, aby se zabýval i tím, zda je naplněno ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. Vlekoucí se správní a soudní řízení je v projednávané věci navíc v rozporu s článkem 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují zrušení napadeného rozsudku. Z obsahu spisu 19 Ca 42/95 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že shora uvedeným rozsudkem tohoto soudu bylo zrušeno již citované rozhodnutí O.ú., a věc byla vrácena tomuto úřadu k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal krajský soud stanovisko, že v projednávané věci není na straně stěžovatelů dán restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění. pozdějších předpisů, současně však vyslovil, že řízení před správním orgánem zůstalo neúplné při posuzování existence restitučního důvodu podle § 6 odst. 1 písm. m) citovaného zákona, ačkoli by případně bylo naléhavě třeba zvažovat, zda posléze uvedený restituční důvod je přece jen dán. Krajský soud v této souvislosti rovněž poukázal na nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatelé podávají tedy ústavní stížnost v situaci, kdy krajský soud jejich opravnému prostředku, směřujícímu proti rozhodnutí správního orgánu, vyhověl a toto rozhodnutí zrušil. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. Tuto ústavní stížnost lze vzhledem k odstavci 2 citovaného ustanovení podat ve lhůtě 60 dnů, počínající dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Napadený rozsudek 3 - IV. ÚS 155/96 Krajského soudu v Hradci Králové tímto rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatelů nepochybně není, neboť ve věci bude znovu rozhodovat správní orgán, proti jehož rozhodnutí mohou stěžovatelé případně znovu podat opravný prostředek. To, že krajský soud zaujal v projednávané věci právní názor stran restitučního důvodu uvedeného v § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nemůže ústavně zaručené základní práva a svobody stěžovatelů v žádném směru zpochybnit, neboť i v případě pro ně nepříznivého rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně jejich práva jim nemůže nic bránit ve zpochybnění tohoto názoru cestou ústavní stížnosti. Ústavní soud sdílí sice názor stěžovatelů, že v projednávané věci dochází k průtahům, nemůže však učinit nic v jejich prospěch ani z hlediska ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proto, že o jejich opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu bylo již rozhodnuto. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení š 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 31. července 1996 prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj