IV. ÚS 260/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti ing. V.G., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23.1.1995, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23.1.1995 (pravomocné dnem 22. 9. 1995), kterým Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích; sp. zn. Nc 1951/94, ze dne 21.11.1994. Tímto usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil řízení ve věci stížnosti žalobců ing. V.G. a ing. P.K. proti žalované straně ODS na její postup při komunálních volbách, kdy i přes ukončení volební kampaně ve lhůtě 48 hodin před zahájením voleb (ustanovení § 32 odst. 5 zákona č. 152/1994 Sb.) vyšel dne 19.11.1994, tj. ve druhém dni voleb, v místním deníku celostránkový inzerát žalované strany s jejími předvolebními sliby. V tomto postupu žalované strany žalobci 2 - IV. ÚS 260/95 spatřovali porušení zákona o volbách a žádali soud o vyvození příslušných závěrů. Okresní soud v Českých Budějovicích, který vycházel z návrhu obsahujícího stížnost na vedení volební kampaně, řízení citovaným usnesením zastavil pro nedostatek podmínky řízení - pravomoci soudu - s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k vyřízení MVK, která podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 152/1994 Sb. dozírá na dodržování právních předpisů o volbách. Toto rozhodnutí pak k odvolání stěžovatele potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích jako věcně správné svým usnesením, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23. 1. 1995. Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích směřuje ústavní stížnost stěžovatele, který v jejích důvodech vytýká obecným soudům, že mu neposkytly poučení podle ustanovení § 5 o.s.ř. o jeho procesních právech ve smyslu §§ 58 a 59 zákona č. 152/1994 Sb. Dovolává se čl. 102 odst. 1 Ústavy ČR, který stanovuje způsob volby členů zastupitelstev obcí a uvádí dále, že rovnost volebního práva spočívá nejen v aktivním právu volit při rovnosti každého platně odevzdaného hlasu voliče, ale i pasivní právo být volen. Volebnímu aktu předchází volební kampaň, zásady jejíhož vedení jsou vymezeny v zákoně č. 152/1994 Sb. Pokud je volební kampaň vedena v rozporu s uvedeným zákonem, je pak narušována zásada rovnosti práva být volen. Stěžovatel je proto toho názoru, že pokud byli zvoleni kandidáti volební strany na základě volební kampaně, prováděné v rozporu se zásadami zákonem stanovenými pro její vedení, pak výsledky voleb nemohou být platné. Má proto za to, že porušením povinnosti uložené soudu v ustanovení § 5 o.s.ř. byla dotčena jeho práva stanovená v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, a proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. 5 Co 3084/94, s tím, aby krajský soud, jako soud příslušný, rozhodl o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení členů Zastupitelstva města B., vydaným všem zvoleným kandidátům volební strany ODS tak, že vydaná osvědčení se zrušují. Ústavní soud ČR z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. Nc 1951/94, kromě již uvedeného zjistil, 3 - IV. ÚS 260/95 že stěžovatel podal proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. Nc 1951/94, ze dne 21.11.1994, odvolání ze dne 30.11.1994, jehož součástí byla i podaná stížnost ve smyslu § 59 zákona č. 152/1994 Sb., směřující proti vydání osvědčení o zvolení členem Zastupitelstva města B., kandidátům ODS. O této stížnosti Krajský soud v Českých Budějovicích dosud nerozhodl, ač podle ustanovení § 2001 o.s.ř. tak měl učinit do sedmi dnů, přitom, jak plyne z poznámky soudem ve spise učiněné na podání stěžovatele ze dne 30.11.1994, si byl soud zřejmě vědom toho, že uvedené podání obsahuje také návrh na zahájení řízení podle § 59 zákona č. 152/1994 Sb. Stěžovatelem namítanému nesplnění poučovací povinnosti dle § 5 o.s.ř. ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřuje, nelze přisvědčit, neboť stěžovatel využil svým výslovným projevem vůle ze dne 30.11.1994 možnosti podat stížnost proti vydání osvědčení o zvolení členů zastupitelstva, a to ve stanovené lhůtě ještě před vydáním stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23.1.1995. Stěžovatelem požadované poskytnutí poučení o možnosti podání stížnosti ve smyslu § 59 zákona č. 152/1994 Sb. by tak bylo ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích zjevně nadbytečné. Nelze však přehlédnout, že Krajský soud v Českých Budějovicích dosud, alespoň tak je to zřejmé z vyžádaného soudního spisu, o stížnosti stěžovatele proti vydání osvědčení o zvolení členem zastupitelstva nerozhodl. Rozhodnutí o podané stížnosti podle § 59 zákona č. 152/1994 Sb. je pouze v pravomoci krajského soudu. Ústavní soud sám v tomto směru nemůže jeho rozhodnutí předjímat. K vydání rozhodnutí o uvedeném návrhu stěžovatele je Krajský soud v Českých Budějovicích vyzýván Ústavním soudem ČR současně s vydáním tohoto usnesení. Avšak vzhledem k tomu, že samotným ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení o původně podaném návrhu, nedošlo k stěžovatelem tvrzenému dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, bylo nutno jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout. IV. ÚS 260/95 Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 1996 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj