Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu S., na zrušení § 35 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, takto: Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : I Dne 17. 4. 1996 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako návrh na zrušení § 35 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů. Podle názoru navrhovatele je ustanovení § 35 cit. zákona v rozporu s čl. 5 Ústavy České republiky. Návrh rovněž obsahuje další výhrady proti různým skutečnostem, které, podle názoru navrhovatele, nejsou v právním státě, za který se ČR v čl. 1 Ústavy prohlašuje, přípustné. Petit návrhu pak požaduje zrušit ustanovení § 35 volebního zákona a uložit ústřední volební komisi zabezpečovat hlasovací lístky všem stranám, jejichž kandidátní listiny byly podle volebního zákona registrovány, s tím, že dojde-li k porušení lhůt, postupují volební komise tak, jakoby lhůty porušeny nebyly. II. To, o čem je Ústavní soud oprávněn rozhodovat, určuje ustanovení čl. 87 odst. 1 Ústavy. Z písm. a) tohoto ustanovení vyplývá, že ze všech návrhů, které jsou činěny, přísluší Ústavnímu soudu pouze rozhodovat o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Kdo a za jakých podmínek může takový návrh podat, stanoví, ve smyslu čl. 88 odst. 1 Ústavy, zákon. Tímto zákonem je zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který subjekty oprávněné k podání takového návrhu vypočítává v § 64 odst. 1. Do výčtu těchto subjektů navrhovatel nepochybně nespadá, zejména proto, že jeho podání jinak nelze co do obsahu považovat za ústavní stížnost podle § 72 zákona o Ústavním soudu, se kterou by případně takový návrh mohl být spojen (§ 74 tohoto zákona). Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby návrh byl podán oprávněným subjektem, musel by být rovněž odmítnut jako nepřípustný, a to podle § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť v téže věci již Ústavní soud jedná na základě návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (Pl. ÚS 3/96). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 1996 JUDr.. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj