II. ÚS 118/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele R.N., zastoupeného JUDr. O.P., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 136/95, ze dne 31. 7. 1996, t a k t o Návrh se o d m í t á O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se ve svém návrhu ze dne 7. 4. 1997 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že tímto rozhodnutím odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to jiným senátem (§ 258 odst. 1 písm. b), § 259 odst. 1 a § 262 tr. řádu),došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní II. ÚS 118/97 stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 136/95, a zjistil, že napadené usnesení bylo vydáno dne 31. 7. 1996 a s ohledem na ustanovení § 140 odst. 1a tr. řádu nabylo téhož dne právní moci. Protože navrhovatel svůj návrh podal k přepravě až dne 7. 4. 1997, jde zcela zjevně o návrh podaný po uplynutí 60 denní lhůty upravené ve shora citovaném ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 24. 4. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR