III. ÚS 303/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci M.Š., t a k t o Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel podal dne 1. 11. 1996 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 11. 1996. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 1996, (spisová značka nebyla navrhovatelem uvedena). Protože uvedený návrh nesplňoval všechny náležitosti vyžadované zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl navrhovatel vyzván ve smyslu ust. § 41 písm. b) cit. zákona k odstranění vad návrhu ve lhůtě, která mu byla stanovena na 30 dnů. Výzva k odstranění vad byla navrhovateli doručena dne 19. 11. 1996. Dopisem ze dne 9. 12. 1996, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 10. 12. 1996, požádal navrhovatel o prodloužení lhůty k odstranění vad. Ústavní soud vyhověl žádosti navrhovatele a prodloužil lhůtu k odstranění vad návrhu o 15 dnů s tím, že současně poučil navrhovatele o možnosti požádat ČAK o pomoc při zajištění právního zástupce. Vyrozumění o prodloužení lhůty bylo navrhovateli doručeno dne 19. 12. 1996. Lhůta k odstranění vad uplynula dne 3. 1. 1997. Navrhovatel sám podal dne 3. 1. 1997 Ústavnímu soudu vlastnoruční přípis, v němž 1 III. ÚS 303/96 znovu opakuje údaje obsažené již ve svých původních podáních a uvádí, že v těchto krátkých lhůtách nemůže vady podání odstranit. Ústavní soud má zákonem č. 182/1993 Sb. stanovené právní náležitosti, za nichž může jednat a rozhodovat o ústavních stížnostech fyzických osob. Bez splnění stanovených náležitostí není Ústavní soud oprávněn jednat. Ústavní soud původně stanovil navrhovateli lhůtu přiměřenou k odstranění vad návrhu i s přihlédnutím ke skutečnosti, že navrhovatel se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. K žádosti navrhovatele ještě původně stanovenou lhůtu prodloužil. V daném případě však Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány a z posledního podání navrhovatele ani nevyplývají nové skutečnosti, které by odůvodňovaly další prodloužení lhůty k odstranění vad podání. S ohledem na to, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, nezbylo Ústavnímu soudu ČR, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 1997 JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR