IV. ÚS 268/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. září 1997 ve věci ústavní stížnosti 1) M.Č., 2) G.Č., 3) A.H., 4) O.Č., 5) I.Č., 6) P.M., všech zastoupených advokátkou JUDr. K.V., proti jinému zásahu Okresního soudu v Ústí nad Labem do ústavně zaručených základních práv a svobod ve věci sp. zn. 15 C 246/93 tohoto soudu, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že vzhledem k bezprecedentním průtahům v této věci podali již dne 3. 1. 1996 ústavní stížnost, které Ústavní soud nálezem ze dne 5. 11. 1996 ve věci sp. zn. I. ÚS 5/96 vyhověl a uložil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby v průtazích v této věci nepokračoval a aby neprodleně jednal. Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil však jednání teprve až na den 30. 1. 1997, kdy jednání odročil. Od. tohoto jednání žádné další jednání nařízeno nebylo, ačkoli návrhy na další důkazy byly soudu předloženy dne 11. 3. 1997 a od této doby soud zůstává nečinný. Výše uvedenými průtahy v řízení došlo 2 IV. ÚS 268/97 k porušení práv stěžovatelů na soudní a jinou právní ochranu podle článku 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto stěžovatelé navrhují, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a okresnímu soudu bylo uloženo, aby v průtazích ve věci nepokračoval a neprodleně v ní jednal. Z obsahu spisu 15 C 246/93 Okresního soudu v Ústí nad Labem Ústavní soud zjistil, že ještě před podáním ústavní stížnosti, která byla podána na poštu dne 23. 7. 1997, nařídil Okresní soud v Ústí nad Labem dne 18. 7. 1997 jednání, a to na den 4. 9. 1997. Jednání konané v tento den bylo po výslechu stěžovatelů odročeno na den 6. 11. 1997 za účelem provedení listinných důkazů a konfrontace stanovisek účastníků za účelem případného uzavření soudního smíru. Za tohoto stavu věci, kdy další jednání, v němž se soud pokusí o uzavření soudního smíru, je nařízeno na další, přesně stanovený termín, nelze Okresnímu soudu v Ústí nad Labem opětovně vytknout průtahy takové intenzity, jež by odůvodňovaly závěr o porušení základních práv a svobod stěžovatelů ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny. Tuto skutečnost považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Návrh stěžovatelů na náhradu nákladů zastoupení se poukazuje vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, na toto rozhodnutí (§ 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 24. září 1997 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj