Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci návrhu předsedy O.Ú., na zrušení vyhlášky města R., t a k t o : Ústavní soud návrh odmítá. O d ů v o d n ě n í : Přednostou O.Ú., byl Ústavnímu soudu ČR doručen návrh podle § 64 odst. 3 zák.č. 182/1993 Sb., na zrušení vyhlášky města R., vydané za účelem zajištění realizace záměrů Městského zastupitelstva ve fázi dokončování územního plánu. Toto opatření, nazvané MR jako obecně závazná vyhláška s platností od 6.2.1996, pozastavilo na celém katastrálním území města geologické práce pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů, které byly povoleny rozhodnutími bývalého Ministerstva hospodářství ČR podle § 4, § 4a, a 4b) zák.č. 62/1988 Sb., v platném znění. Porušení zákazu provádění průzkumných prací bylo sankcionováno částkou 100 000,-Kč. Platnost vyhlášky podle jejího § 3 byla vázána na den schválení dokončení územního plánu města zastupitelstvem nebo přiznáním práva účastníka řízení městu ve správních řízeních ve věci povolování průzkumných geologických prací pro vyhledávání vyhrazených nerostů v katastru města. Vyhláška byla vyvěšena dne 6.2.1996 na úřední desce města a s odkazem na naléhavý a neodkladný obecný zájem byla stanovena její okamžitá účinnost. Ve smyslu ust. § 45 písm. 1) zák.č. 367/1990 Sb., v platném znění, byla schválena městským zastupitelstvem dne 4. března 1996. O.Ú., svým rozhodnutím ze dne 3.6.1996 pozastavil výkon této vyhlášky v souladu s § 62 odst.l zák.č. 367/1990 Sb., v platném znění, a dne 2.7.1996 předložil věc k rozhodnutí Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, která však vyjádřila svou nepříslušnost k rozhodnutí o věci. Ústavní soud ČR si vyžádal ještě doplňující vyjádření jak přednosty O.Ú., tak i vyjádření starosty, který spolu s vyjádřením zaslal Ústavnímu soudu veškerou písemnou dokumentaci, týkající se předmětné vyhlášky. Ústavní soud je příslušný podle § 64 odst. 3 zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění, a podle čl. 87 odst.1 písm. b) Ústavy České republiky rozhodovat o zrušení obecně závazné vyhlášky obecního zastupitelstva vyhlášené na základě § 104 odst.3 Ústavy ČR a podle § 16 odst.1 až 5 zák.č. 367/1990 Sb., v platném znění. Příslušnost Ústavního soudu ČR je tedy dána jen tehdy, jde-li o obecně závaznou vyhlášku vydanou v samostatné působnosti obce. Rozhodnutí o jejím zrušení může proto vydat jen tehdy, zjistí-li, že jde skutečně o vyhlášku vydanou obsahově v oblasti samostatné působnosti obce a nikoliv na základě formálního označení, že takovou vyhláškou je. Ústavní soud ČR z předložených materiálů dovodil, že posuzovaná vyhláška vydaná městem R. dne 6.2.1996, není obecné závaznou vyhláškou, vydanou v samostatné působnosti obce. V preambuli vyhlášky je sice formální odkaz na § 16 odst.1 zák.č. 367/1990 Sb., o obcích, v platném znění (dále uvedený § 45 odst.1 a § 36 odst.1 písm. n) téhož zákona jsou pro posouzení charakteru vyhlášky nepodstatné), v dalším se však plně odvolává na zákonné předpisy ve správní oblasti, jakými jsou zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění, vyhl. č. 84/1976 Sb., bývalého Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, v platném znění, a zák.č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Č.ú. Všechny tyto tři posledně jmenované zákonné předpisy přesně vymezují postavení účastníků ve správním řízení, jejich práva a povinnosti a nelze je měnit a doplňovat zásahy obce, pokud pro to samy tyto předpisy neobsahují zvláštní zmocnění. V posuzovaném případě tomu tak není. Obsah posuzované vyhlášky je soustředěn v jejím § 1, kdy se jedná pouze o provádění průzkumných geologických prací, které jsou upraveny zákonem č. 62/1988 Sb., v platném znění, podle kterého bylo pověřeno povolováním těchto prací výlučně Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj v dohodě s Ministerstvem životního prostředí. Účast obcí podle § 4 odst. 6 citovaného zákona je omezena pouze na sdělení vyžadovaného stanoviska před udělením povolení a na příjem z úhrady z plochy průzkumného areálu, který je příjmem obcí. Další pochybení rady i zastupitelstva při vydání předmětné vyhlášky spočívá v tom, že se domáhají být účastníkem při vymezování průzkumného území. Směšují zde řízení o tvorbě územního plánu podle zákona č. 50/1976, o územním plánování a stavebním řádu, s vymezováním průzkumného území podle zák. č. 62/1988 Sb., v platném znění, kdy sám § 4a) tohoto zákonného předpisu má výslovně ustanovení o tom, že vymezení průzkumného území nemá povahu územního rozhodnutí. Zákon č. 62/1988 Sb., má i zvláštní ustanovení o sankcích, které jsou rovněž vyhrazeny ústřednímu správnímu orgánu, a to až do výše 1 mil. Kč a při opakování do dvojnásobné výše a jsou příjmem státního rozpočtu. Protože zák. č. 62/1988 Sb., v platném znění vymezil pravomoc na úseku povolování průzkumných geologických prací pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů (podle § 21 i jejich odejmutí) ústředním orgánům státní správy, je jakákoliv ingerence ze strany obce v této oblasti nepřípustná. Jedná se tedy o nezákonné a nesprávné opatření orgánu obce, zasahující do správního řízení. Pro rušení podobných nesprávných opatření obecních orgánů je podle § 62 odst. 3 zák.č. 367/1990 Sb., v platném znění, příslušný okresní úřad. Zákon o obcích se výslovně nezmiňuje o rušení obecně závazných vyhlášek v přenesené působnosti, na rozdíl od rušení obecně závazných vyhlášek v samostatné působnosti a používá jen termín "nesprávné opatření". Pojem "nesprávnost", na rozdíl od pojmu "nezákonnost", je neurčitá, vágní a zahrnuje v sobě i nezákonnost, neboť nezákonné nemůže být správné. Poněvadž však žádné jiné nebo podobné ustanovení o rušení obecně závazných vyhlášek vydaných podle § 24 zákona o obcích v tomto zákoně není a vzhledem k výkladu pojmu "opatření" je nutno zrušit vyhlášku spadající do režimu § 24 zákona o obcích jedině podle ust. § 62 odst. 3 cit. zákona. Posuzovanou vyhlášku nutno posuzovat podle § 24 zák. o obcích za opatření ve smyslu § 62 odst. 3 citovaného zákona. Ze zjevného smyslu a účelu § 62 odst. 3 zákona o obcích v platném znění lze dovodit, jak bylo stanoveno již v usnesení Ústavního soudu ČR, sp.zn. Pl.ÚS 21/93, že okresní úřad je povinen zrušit i takovou nezákonnou vyhlášku obce, která upravuje onu oblast společenských vztahů, která je vyhrazena parlamentu jako moci zákonodárné, bez ohledu na to, že v daném případě nedošlo k přenesení pravomoci na obec. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo nutno podle § 43 odst.1 písm.e) zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění, návrh odmítnout, protože se jedná o návrh, k jehož projednávání není Ústavní soud příslušný. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. V Brně dne 20.1.1997 JUDr. Antonín Procházka soudce zpravodaj