Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu A. P., zastoupené Mgr. Jaroslavem Melzerem se sídlem Jungmannova 34, 110 00 Praha 1, na zrušení zákona č. 143/1947 Sb. nebo na jeho prohlášení za neplatný a bez právních účinků a na zrušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v části věty in fine "od 25. února 1948", takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění Navrhovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. 28 Ca 383/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Louny - okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 9. 1996, č.j. 1510/96-R/4668/93/Ver, kterým pozemkový úřad podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platném znění (dále jen "zákon o půdě"), rozhodl, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí zapsaných ve vložce č. 1110 zemských desek pro katastrální území Břinkov, v knihovní vložce č. 30 pozemkové knihy pro katastrální území Břinkov, ve vložce č. 433 pozemkových desek pro katastrální území Brodec, v knihovní vložce č. 357 pozemkové knihy pro katastrální území Brodec a ve vložce č. 1110 zemských desek pro katastrální území Úlovice. Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka návrh na zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů. Co se týče návrhu na zrušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě v části věty "od 25. února 1948", Ústavní soud konstatuje, že o tomto návrhu již rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. P1. ÚS 45/97, tak, že návrh byl zamítnut. Proto je nutno považovat v této části podaný návrh za nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (§ 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., Ústavní soud uvádí, že v tomto případě nejsou splněny podmínky ustanovení § 74 zákona o ústavním soudu, neboť tento zákon nebyl v žádném řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přímo aplikován. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1997, sp. zn. P1. ÚS 43/96, které bylo vydáno v obdobné věci téže stěžovatelky. Ústavní soud zejména opakuje, že v souzené věci se věcně jednalo o případ neúspěšného uplatnění požadavku na odstranění majetkové křivdy v režimu zákona o půdě. U pozemkového úřadu i u soudu bylo vedeno řízení, které mělo oporu v zákoně o půdě a jehož cílem bylo - při splnění zákonem stanovených podmínek - rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k majetku, na který tento zákon dopadá. Zákon č. 143/1947 Sb. tedy žádným z uvedených orgánů přímo uplatněn nebyl a v tomto směru proto podmínky ustanovení § 74 zákona o ústavním soudě nejsou splněny. Navrhovatelku proto nelze považovat ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona o ústavním soudu za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení citovaného zákona. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) a d) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. dubna 1998 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj