II. ÚS 92/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele R.O., právně zastoupeného advokátkou JUDr. E.L., o návrhu dle ust. § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 11 Co 209/96-29, ze dne 11. 11. 1996, takto: Návrhse odmítá. Odůvodnění: Dne 19. 3. 1997 podal stěžovatel R.O. ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 11 Co 209/96-29, ze dne 11. 11. 1996. Městský soud v Praze naříkaným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. dubna 1996, čj. 20 C 17/96-14, jímž uložil soud I. stupně stěžovateli vyklidit byt č. 2 o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím v suterénu domu čp. 1046, H.P., a vyklizený byt předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku a nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.690,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatel se domnívá, že naříkaným rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dle ust. § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. pak stěžovatel navrhl Ústavnímu soudu, aby svým usnesením vykonatelnost naříkaného usnesení Městského soudu v Praze odložil. Dle citovaného ustanovení může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout třetím osobám. V tomto smyslu také Ústavní soud České republiky požádal navrhovatele přípisem ze dne 29. 4. 1997 o doplnění ústavní stížnosti. Navrhovatel, zastoupený JUDr. E.L., reagoval na dožádání Ústavního soudu přípisem ze dne 7. 5. 1997 v tom smyslu, že "pokud by nebyla odložena vykonatelnost citovaného rozhodnutí, znamenalo by to pro stěžovatele ztrátu možnosti bydlení, čímž by bylo II. ÚS 92/97 porušeno právo na zachování jeho lidské důstojnosti". V tom, že by se navrhovatel stal bezdomovcem, vidí svou nenahraditelnou újmu. Návrh stěžovatele nelze akceptovat, neboť zcela postrádá jakékoliv právní zdůvodnění. Nikterak se pak ve svém zdůvodnění nezabývá otázkou poměru újmy jeho a újmy, která může vzniknout třetím osobám, v daném případě Lidovému bytovému družstvu H.P., jako majiteli domu. Ústavní soud proto považuje návrh na odložení vykonatelnosti naříkaného rozsudku Městského soudu v Praze za zjevně neopodstatněný. Dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné V Brně dne 18. prosince 1997 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu