III. ÚS 4/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky M.N., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění : Navrhovatelka podala dne 5. 1. 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Podaná ústavní stížnost směřovala k rehabilitaci jejího otce a navrácení konfiskovaného majetku. Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 10. 2. 1998 navrhovatelka výslovně uvedla, že před podáním ústavní stížnosti nežádala nápravu křivd "soudně" a že "využila všech institucí, mimo soud". Jako důvod svého postupu uvedla, že si jako důchodkyně nemohla dovolit platit advokáty. S poukazem na uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustný odmítnout. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 1998 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR