Ústavní soud rozhodl dne 12. října 1998 ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. J. L., advokátkou AK, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8 C 93/97-22, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 29 Co 65/98-49, za účasti 1) Okresního soudu v Příbrami, 2) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka B. O., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem AK, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto: Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8 C 93/97-22, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 29 Co 65/98-49, se zrušují. Odůvodnění. Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že v řízení před nimi nebyla kupř. vůbec zjišťována existence kupní smlouvy týkající se modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,--. Odůvodnění napadených rozsudků, zejména odvolacího soudu, zcela postrádají náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. a některé právní závěry jsou dokonce v rozporu s aplikovaným platným hmotným právem, zatímco v některých bodech právní hodnocení zcela chybí. V řízení před obecnými soudy došlo tedy k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 90 Ústavy ČR, a z těchto důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozsudků. Krajský soud v Praze se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. Okresní soud v Příbrami ve svém vyjádření ze dne 10. 9. 1998 uvedl, že se k ústavní stížnosti nemíní vyjadřovat. Vedlejší účastník B. O. uvedl ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 1998 mimo jiné to, že stěžovatel i v ústavní stížnosti se toliko brání povinnosti splnit závazek, jenž mu byl obecnými soudy pravomocně uložen. Ústavní stížnost je podle jeho názoru koncipována zcela vágně a lze konstatovat, že Ústavní soud toliko zatěžuje. Z uvedených důvodů navrhuje proto její odmítnutí. Z obsahu spisu 8 C 93/97 Okresního soudu v Příbrami Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník pod bodem III žaloby uvedl následující: "Dále jsem s odpůrcem realizoval druhý obchodní případ, který těsně koresponduje a jednalo se o dodávku modřínového dřeva, taktéž kulatiny a odpůrce mi měl zálohově uhradit částku 50 000,-- Kč. Jedná se o daňový doklad č. 951028, který byl vystaven 2. 10. 1995 a splatnost byla dne 20. 10. 1995. Odpůrce mi doposud ani tuto částku neuhradil." Slyšen jako účastník před Okresním soudem v Příbrami, vedlejší účastník k tomuto bodu neuvedl nic bližšího a ostatně soudem nebyl v tomto směru ani dotázán. Při jednání dne 24. 9. 1997 okresní soud pouze konstatoval obsah zmíněné faktury, stejně jako nákladního listu, aniž by se však tímto obsahem v napadeném rozhodnutí vůbec zabýval a aniž by si vůbec položil otázku, zda výše údajné zálohy koresponduje s množstvím údajně dodané modřínové kulatiny, jinými slovy, proč je žalována pouze záloha, nikoli celá částka, za dodání tohoto druhu dřeva. Krajský soud v Praze, ačkoli stěžovatel v odvolání namítl, že ohledně částky Kč 50 000,-- je napadený rozsudek bez jakékoli skutkové a právní opory, ve svém rozhodnutí v podstatě pouze převzal závěry soudu prvého stupně, když přezkoumával, jak výslovně konstatuje, důkazy o tom, kdo prodal žalovanému oněch 104,73 m3 smrkové kulatiny, kdo mu dodal 80 m3 modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, aby posléze s tím rozporuplně a nepřezkoumatelně uvedl, že stěžovatel tuto zálohu dosud neuhradil. Jinými slovy, krajský soud si položil otázku průkaznosti dodávky 80 m3 modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, na druhé straně však tuto částku neuvažuje jako uhrazenou zálohu, ale jako dluh. Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v příkrém rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., potom nelze než tomuto jeho názoru v uvedeném bodu přisvědčit, neboť rozhodnutí obecných soudů zde postrádají údaj o tom, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, a jsou proto v tomto směru i nepřezkoumatelná. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, může představovat, a zpravidla také představuje, porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny. K ostatním stěžovatelovým výtkám, týkajícím se hodnocení důkazů, nezaujal Ústavní soud stanovisko nejen vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) a z něj vyplývající zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), ale také z toho důvodu, že teprve objasněním otázky dodávky modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,-- bude rozšířen potřebný prostor pro hodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti, a to i ve směru stěžovatelova tvrzení, že kulatina byla expedována ing. P., podepsaným i na dodacích listech, tedy osobou odlišnou od vedlejšího účastníka. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. října 1998