II. ÚS 432/99 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 4 C 226/97, ze dne 5. srpna 1998 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 18 Co 132/99, ze dne 21. května 1999, t a k t o : Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatelka se obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 4 C 226/97, ze dne 5. srpna 1998 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 18 Co 132/99, ze dne 21. května 1999. Ústavní soud přípisem ze dne 21. září 1999 navrhovatelku vyrozuměl o vadách návrhu a vyzval k jejich odstranění ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení. Navrhovatelka reagovala na přípis Ústavního soudu doplněním ze dne 28. 9. 1999, došlým Ústavnímu soudu dne 4. 10. 1999, v němž uvádí, že si je plně vědoma striktního ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, o povinném zastoupení fyzické osoby jako účastníka řízení advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem, má však za to, že její zástupce nejen splňuje, ale spíše ještě překračuje požadavky stanovené v ustanovení 30 odst. 1 cit. zákona, i když v současné době žádné uvedené povolání nevykonává. Dále stěžovatelka uvedla, že pokud ústavní soud na své výzvě v tomto bodu trvá, žádá, aby jí byl jako studující vysoké školy bez příjmu ustanoven zástupce s tím, že náklady na její zastupování zcela zaplatí stát (§ 83 odst. 1 zákona). Současně navrhuje, aby vykonatelnost napadených rozsudků byla odložena (§ 79 odst. 2 zákona). Na základě zhodnocení uvedeného doplnění návrhu Ústavní soud dospěl k závěru, že navrhovatelka vady ve stanovené lhůtě neodstranila a lhůta marně uplynula. Ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním Y II. ÚS 432/99 soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), není účastník řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Tento závěr neumožňuje projednání návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozsudků ve smyslu ustanovení § 79 odst. 2 zákona. Ze stejného důvodu nemohlo být rozhodnuto o přiznání náhrady nákladů zastoupení ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 zákona. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tornu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 26. října 1999 Vojtěch Cepl, soudce Ústavního soudu